O klubové výstavě MSKCHPL v Zubří
16.9.2006

rozhodčí: Wolfgang Mayer, D a Ladislav Kukla, CZ
počet přihlášených psů: 78, z toho 28 psů a 50 fen
zastoupené země: Česká republika, Slovensko, Německo, Maďarsko

Tentokráte bude mé povídání o klubové výstavě obsáhlejší, protože výstava byla v mnoha ohledech mimořádná.

V Zubří se konala letošní 2. klubová výstava MSKCHPL, tentokráte bez zadávání titulu Klubový vítěz. Zatímco cenný titul Klubového vítěze v květnu 2006 předával český rozhodčí, na tuto výstavu bez titulu byl pozván rozhodčí zahraniční. Pan rozhodčí Mayer patří mezi německé speciální rozhodčí pro plemeno leonberger. Asi z toho důvodu byla na výstavě tak hojná účast. Jenom z naší chovatelské stanice zde bylo 10 zástupců včetně zakladatelky naší CHS, 7,5leté Audrey Zařické údolí, které říkáme Bora. A právě ta nám udělala ohromnou radost. Ve skvělé kondici, s radostným úsměvem ve tváři a svižným pohybem si získala přízeň rozhodčího i diváků a odvezla si z výstavy titul CAC a Nejlepší fena. Ve finále o titul BOB ji porazil její vlastní syn, výstavně mimořádně úspěšný Alex B. Myslím si, že Bora sklidila zasloužený potlesk. Spolu se svou sestrou April Zařické údolí byla nejstarší soutěžící, samozřejmě krom jedné přihlášené veteránky. Přála bych Boře, aby jí její skvělá kondice a zdraví vydrželo co možná nejdéle.
Cácorce H. ovšem prostředí výstavy nesvědčilo, nepředvedla se svým standardním způsobem a k panu rozhodčímu se chovala nedůvěřivě, což jí vyneslo známku dobrá ve třídě chovatelské. Cácorka je nejistá k lidem, zejména k mužům. Má proto, bohužel, důvod. Zlý člověk se postaral, aby ztratila k lidem důvěru. Do té nešťastné příhody to byla veselá fenka, která se bezvadně zaučovala u postižených dětí coby budoucí terapeutický pes. A najednou byl se všemi našimi plány konec. Musely jsme spolu začít pracovat úplně jinak. Nebylo a není to snadné. Ale obě se moc snažíme. Nebudu ji držet doma a stydět se za její nejistotu, ani jí nikam nezašantročím. Je naše, máme ji moc rádi, těšíme se z její radostné přítomnosti, pracujeme spolu a protože je pěkná, vystavuju ji a kvůli dalším zlomyslným lidem, které na své krátké životní pouti potkala, ji ani vystavovat nepřestanu. Navíc jsem věděla, že pan rozhodčí je vyhlášený "pes" na povahy a přesto jsem ji přihlásila a nastoupily jsme statečně do kruhu.
Obrovskou radost mi přinesli odchovanci z naší CHS. Měli jsme zde zastoupení ze 4 našich vrhů z celkového počtu 5 a toho si vážím. Potěšující pro mne také bylo setkání mámy Bory a jejích dvou dcer, tříleté šampionky Barbory B. a dvouleté šampionky Conelly H., ve třídě vítězů.
Všichni zúčastnění se pěkně předvedli, za což patří dík jejich páníčkům. Zde je namístě, abych za handlerské výkony vyzdvihla teprve 16letou Míšu Koňákovou, která svého Cerryho bezvadně předvádí a o něco starší šikovnou handlerku Martu Lančaričovou s Casperem H. Většina z našich leonků se umístila na prvních čtyřech místech. Do boje o titul nejvyšší pak zasáhla Bora se svým synem Alexem B. Co více si přát?
Spokojeni můžeme být my i chovatelé naší Bory ze Zaříčí.
Radost mi dělají i vnoučata Bory. Na výstavě se krásně představili Amálka, Amor, Cerry, Carol, Adeliine Quin. a  Angela Quin. Jen tak dál!
Všem patří srdečná gratulace!
Navíc právě v sobotu slavili naše Bertičky své třetí narozeniny.
Vystavovatelé i leonci byli milí, všichni se snažili své mazlíčky prezentovat co možná nejlépe, byť ne všem nám to vyšlo podle přání.
Ti, které pan rozhodčí vybral na první čtyři místa, dostali hezké poháry a tentokrát i s patřičnými štítky.
Po této stránce bylo vše pěkné.


 


Bohužel, tato výstava byla pro nás poznamenána nečekanými a velice špatnými zážitky.
Zdůrazňuji, že toto je můj osobní pohled na dění na výstavě. Je patřičně kritický, protože daná situace si to, bohužel, žádá.
Věřte, že bych raději chválila než kritizovala.

Při ranní registraci jsem se dotázala, zda mohu jako obvykle přihlásit do soutěže chovatelskou skupinu. Bylo mi velmi neurčitě řečeno, že asi ano, ale že se musí zeptat pí.Kubové, poradkyně chovu MSKCHPL. Působilo to na mě dost podivně, zejména, když jiní se mohli bez problémů do soutěží na místě přihlásit. Na všech klubových a speciálních výstavách po celé Evropě je totiž zavedeno, že do soutěží (nejlepší pár, nejlepší plemeník, nejlepší chovatelská skupina, junior handling apod.) se lze přihlásit v den konání výstavy do určité hodiny. I na výstavách MSKCHPL tomu tak bylo. Ve výstavních propozicích také nebylo uvedeno žádné omezení. Pro přihlášení do soutěže jsme splňovali všechna kritéria daná výstavním řádem ČMKU a propozicemi výstavy. Ještě musím doplnit, že tato výstava měla svou ředitelku. Podle zvyklosti by měla právě ředitelka výstavy řídit výstavu a nikoliv poradkyně chovu. Ovšem v MSKCHPL se točí vše pouze podle jedné osoby a to právě pí.Kubové. Ta si nepřála, aby se naše CHS zúčastnila soutěže, protože prý na květnové výstavě bylo kolem naší chovatelské skupiny rušno. Toto ráda vysvětlím. Na květnové výstavě v Zubří jsem měla svá tři štěňata. Sama jsem tam ale nebyla, protože jsem ve stejný termín vystavovala na klubové výstavě ve Švýcarsku. Předem jsem se tedy dotázala pana místopředsedy MSKCHPL, zda mohu přihlásit do soutěže svou chovatelskou skupinu, i když tam sama nebudu osobně přítomna. Bylo mi řečeno, že ano. Pověřila jsem tedy majitelku jedné mé fenky, aby skupinu na místě do soutěže přihlásila a dala jí peníze na poplatek. Vše proběhlo v pořádku a podle všech pravidel. Ale stalo se, že jsme soutěž o nejlepší chovatelskou skupinu vyhráli. A ke všemu jsme vyhráli stejnou soutěž s jinými třemi štěňaty na švýcarské klubovce. Závist je hrozná vlastnost a ta zřejmě vede pí.Kubovou a spol. k podobným praktikám, které nám v sobotu předvedli.Pro nás všechny zcela nepochopitelná záležitost. Tak se tedy dodržují řády v demokraticky řízeném klubu chovatelů za jaký se neustále MSKCHPL na veřejnosti vydává?
Sice jsem mohla podat písemný protest, ale ten by zase vyřizovala stejná paní se svými kamarádkami. Protože se v podobných situacích řídím heslem: "Když nejde o život...", nechala jsem to plavat. Jen mě mrzí, že kvůli mé osobě, ke které chová pí.Kubová nezřízenou zášť, nemohli majitelé našich štěňat ukázat v kruhu při soutěži své leonky. Ale věřím, že na jiných výstavách se to podaří. Na této výstavě tedy vyhrála chovatelská skupina pí.Kubové. A představte si, že jí skoro nikdo k tomu velkému úspěchu netleskal.
Pí.Kubová se ale předváděla dál. Když jsme s Cácorkou stály ve výstavním kruhu a nedařilo se nám právě podle mých představ, zaslechla jsem odporné syčení. Podívala jsem se směrem, odkud ten jedovatý hlas přicházel a vidím, jak poradkyně chovu pí. Kubová, obklopena svými, směrem k nám syčí jako zmije a pohrdavě kroutí očima a hlavou. Přiznám se, že jsem jí to oplatila stejným syčením, ale s úsměvem. Ve sportovním světě by se řeklo, že její jednání není sportovní nebo že to není čestné. Mě to přijde ubohé a nehodné nejpřednější funkcionářky klubu chovatelů tak krásného psa jakým leonberger bezesporu je. Za těch pár let, co mám Boru, jsme objeli několik desítek výstav. S ničím podobným jsem se dosud nikdy nikde nesetkala a pevně doufám, že už nikdy nesetkám. A to také přeji Vám všem.
Další její kousek byl, že se otočila zády při vyhlašování Bory Nejlepší fenou a při souboji Alexe s Borou o titul BOB. Nebyla ani schopná přinést při vyhlašování výsledků do kruhu poháry paní ředitelce výstavy, jak to dělala vždy, pokud jsme nebyly s Borou právě v kruhu.
Tohle všechno mě nutí k malému srovnání dvou výstav. Klubové KCHL konané v květnu 2005, kde vyhrál BOB náš Alex a této výstavy. Vloni jsme mnozí kritizovali HPCH KCHL za její jednání, kdy odešla od kruhu a neblahopřála majiteli vítězného psa. Dokonce se psalo v diskuzích i o tom, že se s nimi nevyfotila. Ano, tehdy se mi to nelíbilo, ale proti chování poradkyně chovu MSKCHPL na sobotní výstavě to je opravdu jen banální příhoda. Chování této paní, funkcionářky klubu, je něco mimořádně nepěkného.

Další zvláštností výstav MSKCHPL je bod v oddílu Všeobecná ustanovení v propozicích k výstavě, kde se doslova uvádí: "Výstavní výbor může bez udání důvodu odmítnout přijetí přihlášky.". Dá se očekávat, že na příští klubovou výstavu už ani naše leonky nepřijmou.

Jak bylo předem avizováno, posudky rozhodčího byly psány v českém jazyce. Přizvaná překladatelka ovšem nebyla po odborné stránce na kynologické termíny vůbec připravena a tak se od samého počátku radila o překladech jednotlivých termínů s pí.Kubovou, která ale německy neumí, a zapisovatelkami. Pak padaly termíny jako "šlapky" nebo "nasazení zadních nohou" či "volný pohyb" apod. Jedna z přihlížejících dam vtipně komentovala tyto výroky např.: "Až doteď jsem si myslela, že šlapky jsou jen na E55.". Kdyby to nebylo smutné, byla by to celkem veselá taškařice. Ale přihlášení jednoho dospělého psa na výstavu stálo 500,- Kč, což je více než je obvyklé na jiných podobných výstavách. Za své peníze by měli dostat vystavovatelé odpovídající služby. V tomto případě tomu tak, bohužel, nebylo. Kdyby pan rozhodčí jen tušil pod jaké posudky se podepisuje, asi by se nestačil divit. Posudky německých speciálních rozhodčích jsou totiž za normálních okolností velmi precizní.
Také se nekonal žádný komentář směrem k publiku, vlastně ta výstava tak nějak prošumněla, aniž by si ji přítomní mohli pěkně užít. Vítězové tříd se ani pořádně nefotili. Vždycky je zajímavé slyšet, proč se pan rozhodčí rozhodnul tak, jak vidíme na pořadí, čeho si na oceněných jedincích zvláště cení, proč zadal výbornou nebo dobrou známku. Od zahraničních rozhodčích se pak očekává, že závěrem krátce zhodnotí předvedené psy. Možná si mnozí vzpomenete na posuzování pana rozhodčího Ogorzelského a jeho tlumočníka na klubové výstavě MSKCHPL v květnu loňského roku. Tehdy byla výstava dokonce i zábavná a jeho "hláškám" jsme se kolem kruhu s chutí smáli.

Domnívám se, že také pana rozhodčího pořadatelé nepoučili o zvyklostech posuzování třídy mladých u nás. V Německu je totiž možné udělit nejvyšší známku ve třídě mladých jen velmi dobrá (sehr gut) a k tomu jedinci na 1. místě titul. U nás ovšem může dostat titul CAJC pouze jedinec se známkou výborná. Četla jsem posudky  obou vítězů třídy mladých, kde jim nebyl vytčen žádný nedostatek a přesto dostali oba VD1. Přišli o zasloužený titul i o možnost zasáhnout do dalších bojů. Majitelé psů ze třídy mladých, se kterými jsem mluvila, byli tímto postupem zklamáni.

Závěrem mohu jen dodat. Nenechte se nikdy odradit pomluvami, drby, posměšky či jinými nepravostmi závistivců, kterých se kolem psů asi vždycky najde dost a dost. Ukazujte ty své mazlíčky, kulíšky, medvídky, zlatíčka, štěstíčka, holky a kluky a radujte se z jejich úspěchů a neprožívejte tragicky jejich neúspěchy. O nic přeci nejde. Příště to třeba vyjde lépe. Bez ohledu na všechny výstavní tituly máme každý z nás doma stejně toho nej nej nej leonka. Držení leonků by nám všem mělo přinášet především radost.
Nenechme si jí zkazit něčí hloupostí.

foto: archiv autorky, J.Viktora, B.Szakacz, M.Mrázová, J.Konečná
PS: S radostí uveřejním další fotky z výstavy a to nejen našich psů, pokud mi je pošlete na adresu borazmiloticek@borazmiloticek.net.