Švýcarský svátek leonbergerů Uster

Švýcarský svátek leonbergerů
Uster/Zürich, 11.5.2008

rozhodčí: G.Zerle, D, P.D´hooge, B a B.Klein, CH
počet přihlášených psů: 97, z toho 44 psů a 53 fen
zastoupené země: Švýcarsko, Česká republika, Německo, Belgie, Francie, Velká Británie, Itálie, Holandsko, Švédsko, Polsko

Jsou země, kam se člověk rád vrací. Totéž platí v mém případě i o výstavách psů. Švýcarsko mi od první návštěvy přirostlo k srdci. A klubová výstava, kterou každoročně tak dobře organizují činovníci Švýcarského klubu leonbergerů (zkratka SLC), také. Letos jsme se zúčastnili tohoto v pravém slova smyslu svátku leonbergerů potřetí. Tentokrát se výstava konala na jiném místě než v předchozích letech. Místo je ale opět poblíž Curychu, v pěkném prostředí městečka Uster. Na louce lemované vzrostlými stromy byly umístěny tři kruhy. Kolem bylo samozřejmě dost a dost prostoru pro přihlížející, vystavovatele a jejich psy, stany a slunečníky, ale i třeba pro venčení psů. Je zde také velká krytá hala otevřená směrem k louce, kde bylo dostatek lavic a stolů pro všechny. Tady se prodávalo občerstvení, grilovaly se klobásky, ale hlavně zde byl příjemný chládek pro nás lidičky a chladivá betonová dlažba byla zas příjemná pro naše psí kamarády, kteří se potřebovali také osvěžit neb venku panovalo teplé slunečné počasí. Vládla příjemná přátelská atmosféra.

Když vidím s jakou péčí a nadšením švýcarští organizátoři výstavu připravují, že neponechávají nic náhodě, že se snaží každým rokem něčím novým účastníky překvapit a potěšit, nemohu si odpustit srovnání s jubilejní klubovou výstavou KCHL v Českých Budějovicích v letošním roce. To byla snad nejhorší klubová výstava jakou jsem navštívila. Už jen ten nápad přifařit tak významnou klubovou akci k mezinárodní výstavě není dobrý. Všichni, kteří jezdí v posledních letech na výstavy do Č.Budějovic, ví, jak se zde zhoršila organizace, že tam není pěkné prostředí ani podmínky v halách pro vystavování větších plemen. Z mého pohledu to výbor KCHL tzv. zazdil. Je to velká škoda. Také jsem nikdy nikde nezažila takové urážky směrem k vystavujícím z úst rozhodčího jako právě zde. Vidět vystavovatele se slzami v očích odcházet z kruhu se slovy, že na žádnou výstavu už mě nikdy nikdo nedostane...to není dobrá vizitka pro pořádající KCHL. Mrzí mě, že se úroveň klubových výstav KCHL rapidně snižuje. Však klesá výrazně i zájem vystavovatelů. Skoro v každém čísle klubového Zpravodaje se dočteme, jak se posuzuje tam či onde, ale bohužel, organizátoři KCHL neumí převzít to dobré z těch popisovaných zahraničních výstav.

Ale zpět k vydařené švýcarské klubové výstavě.
Jak jsem se již zmínila, počasí výstavě přálo. Měli jsme ale s sebou kromě mladé fenky Husarky také naši veteránku Boru. Když jsme na místě zjistili, že veteráni budou tentokrát posuzováni až jako poslední, trochu jsem dostala strach, že přehřátá Bora nebude chtít běhat. Nakonec se ale ukázalo, že to, co se mi ráno zdálo jako nevyhovující, bylo nakonec dobré. Strávila jsem s Borou většinu času pěkně ve stinné hale a když jsme pak po obědě nastoupily spolu do výstavního kruhu, Bora byla svěží a s během neměla nejmenší problém. Řekla bych, že si výstavu opravdu užívala.
Mezi přítomnými lidmi jsme měli spoustu známých a Bora se tu setkala s několika svými potomky a spoustou vnoučat. To bylo zvláště milé. Dokonce jsme sestavili chovatelskou skupinu čítající 6 leonků a nastoupili společně do odpolední soutěže.
Posuzování probíhalo ve třech kruzích souběžně. V klidu a pěkně důkladně. Stát na slunci nebylo příjemné pro nikoho. Naštěstí ve dvou kruzích měli rozhodčí pochopení a po nastoupení všech leonků přihlášených do jedné třídy, kontrole čipů nebo tetování, poslali rozhodčí většinu do stínu a v kruhu zůstali pouze dva psi na posouzení. Drželi jsme palečky našim psím příbuzným. Pochválit musím všechny do jednoho, protože se pěkně předvedli úplně všichni. Ne všichni ale mohou vždy a všude podle svých představ uspět. Nakonec jsme se ale radovali z úspěchu svých leonků skoro všichni. Však také bylo proč. Ve třídě štěňat se představily dvě vnučky Bory a obě se ve finále postavily ke svým pohárkům za první a druhé místo. Jen tak dál Molly a Ilani! Ve třídě mladých nastoupil Hakuna C. a obsadil první místo s titulem CAJC. Ve třídě mladých fen nastoupila Husarka C., Gerda Z. a Bel Viktoria Arcondia. Tedy tři vnučky Bory. Všechny fenky dostaly známku výborná. Husarka C. obsadila pěkné čtvrté místo a Bel Viktoria ve třídě zvítězila a získala titul CAJC. V klání o titul Nejlepší mladý plemene pak nastoupila se všemi vítězi ze třídy štěňat, dorostu a mladých. Znamená to, že v kruhu byla tři vnoučata Bory, Jantonely Groovy Molly, Hakuna C. a Bel Viktoria. Pěkný pohled na tu mládež, věru. Zvítězila Bel Viktoria Arcondia a panička si odnášela druhý krásný pohár, tentokrát broušený. Ve třídě otevřené nastoupily sestřičky Eliška D. a Ezra D. Obě parádně načesané a s dobrou náladou. Pěkně se předvedly se svými paničkami. Do finále postoupila jen Ezra D. a obsadila pěkné třetí místo. Ve třídě otevřené se představil Bory syn a můj velký oblíbenec, Caspar H. I ten se dostal do finálové čtyřky a obsadil 4. místo. Ve třídě šampionů jsme měli rovněž zastoupení a sice našeho velkého kamaráda, vnuka Bory, Cerryho Najmurská cesta. Cerry a jeho mladičká panička Míša působí v kruhu velmi elegantně. Je na první pohled vidět, že je to sehraná dvojka. Cerry získal ve finále skvělé 2.místo a res. CAC.
A jak se říká, to nejlepší nakonec. Veteráni. Předvést svého veterána je radost. Tedy já to tak cítím. Před pár lety jsem byla hrdá na to, že máme doma 19letého křížence Borka. A dnes si vážím zase naší veteránky Bory. Tleskám pokaždé všem veteránům. Je to jediný způsob, jak jim prokázat jako divák úctu a obdiv. Ten patří pochopitelně i jejich majitelům, kteří o ně pečují a přivedou je ukázat. Tvrdím, že ve třídách veteránů není důležité vyhrát, ale ukázat se. Pochopitelně, že když vyhrajeme, mám radost. A tentokrát jsem měla radost velikou. Hlavně z toho, že se Bora ve svých více než devíti letech ukázala zase v kruhu veselá, hravá, dobře běhala a hlavně zářila v jarním sluníčku svou krásnou barvou srsti. Protože se v kruhu více soustředím na Boru než na rozhodčího, ani jsem si hned nevšimla, že se mu líbí. Teprve, když nás posuzoval jsem si všimla jeho zájmu a když se mě dvakrát po sobě zeptal, jestli je jí vážně devět let, pochopila jsem, že neodejdeme bez pohárku. Soutěžících veteránek bylo ovšem osm a všechny byly pěkné. Bora postoupila do finále s červenou stužkou určenou vždy pro čtyři postupující psy v každé třídě. Mimochodem, veteráni startují na švýcarské klubovce zdarma. V tomto je také vidět, že výbor na veterány myslí, váží si jich a zároveň tak chce navnadit více majitelů k předvedení svých veteránů a to je, myslím, velmi pozitivní a hodno následování.

Předvádíme se v soutěži chovatelských skupin.

Bel Victoria Arcondia - Cid v. Treuen Löwen - Cerry Najmurská cesta - Djambo v. Eichbüel

Ezra D. - Caspar H. - Gerda Z.

Eliška D.

Ilani F.

Hakuna C.

Husarka C.

Bora, Audrey Zařické údolí

Další klání probíhalo tradičně s trochou toho příjemného napětí. Do kruhu byli zváni z každé třídy vybraní čtyři jedinci a rozhodčí po rychlém posouzení a proběhnutí jednoho kolečka určil umístění jednotlivých leonků. Všichni dostali krásné poháry a dárky od sponzora, kterým byl Royal Canin. Radovali jsme se z umístění našich leonků hned několikrát a tleskali jsme všem. Nakonec přišli na řadu veteráni. Ve třídě psů nastoupil letos pouze jeden leonek. Proti loňsku to byla slabá účast. Pak nastoupily čtyři veteránky a po krátkém běhu bylo určeno pořadí. Bora se stala vítězkou třídy a zároveň získala titul Nejlepší veterán výstavy. A pak už následovalo finále. Do kruhu nastoupila Bořina vnučka Bel Viktoria Arcondia jako Nejlepší mladý plemene, oba Kluboví vítězové a Nejlepší veterán, tedy Bora. A zase jsme se proběhli, postavili do výstavního postoje, všichni tři rozhodčí si leonky prohlédli, prohmatali a po krátkém rozhodování oznámila moderátorka výstavy, že nejlepším leonbergerem výstavy se stává...(trochu si nás vychutnala krátkou pauzou) Audrey Zařické údolí, zvaná Bora. Pro nás to byla veliká radost, Bora sklidila potlesk, který má tak ráda a dokáže si ho užít a přišli gratulanti. Bora dostala krásné tři poháry, které ozdobí její sbírku. Úspěch nečekaný, o to milejší. V září roku 2006 získala Bora titul BOB na prestižní německé klubové výstavě v Leonbergu, v létě 2007 na slovenské klubové výstavě a letos už jako devítiletá na švýcarské klubové výstavě. Dělá tedy tu nejlepší reklamu českému chovu leonbergerů. A pro mě je příjemné, že ve výstavních kruzích nám dělají radost její potomci, ať už její vlastní štěňata či vnoučata a to po celé Evropě. Z toho mám jako chovatelka velkou radost, protože vidím, že mé chovatelské snažení má význam.

Jak jsem psala v úvodu, Švýcarsko mi přirostlo k srdci. Letos jsme tedy s rodinou kamaráda Cerryho vyjeli na nedělní výstavu již v pátek s tím, že si uděláme v sobotu nějaký výlet. Nečekali jsme, že bude takové vedro. Počasí nám přálo, sluníčko hřálo spíše letně než jarně. Museli jsme brát ohled na Boru, protože nějaká delší túra na slunci nepřicházela v úvahu. I tak jsme toho viděli za ten den dost a dost a ten volný jarní den jsme si užili. Večer přijela Eliška se svými páníčky a šlo se na společnou večeři. U lahvinky vínka jsme ještě večer vyčesali leonky a šlo se spát. Neděle byla dnem výstavním. Po výstavě všichni odjížděli domů. My jsme s Borou zůstali do pondělí. Ještě jsme si udělali jeden malý výlet a navštívili jsme naši malou Ilani F. v jejím nové království. Má se skvěle.

Cerry Najmurská cesta

Společný výlet.

Bora na výletě.