20. jubilejní MVP Offenburg
11.3.2007

rozhodčí: Willi Güllix, D
počet přihlášených leonbergerů: 62, z toho 28 psů a 34 fen
zastoupené země: Německo, Švýcarsko, Francie, Česká republika

Tentokrát jsme se vydali při našem putování po výstavách psů do Offenburgu, kde se o víkendu konala 20. jubilejní Ortenau - Schau, neboli mezinárodní výstava psů. Předpověď počasí byla více než příznivá. Nedělní ráno zalité sluníčkem slibovalo krásný téměř jarní den.
Výstaviště v Offenburgu je na výstavy psů dobře připraveno. Prostorné kruhy pokryté koberci rozložené v několika halách, finálový kruh v hale s tribunou a sedadly pro diváky, dostatek občerstvení a k tomu tradičně pestrá nabídka potřeb pro psíky. Travnaté venkovní prostory s možností venčení psů, fungující úklidová služba, dostatek místa pro doprovodný program, prakticky bezchybná organizace a hodně návštěvníků, to vše jsou klady této výstavy a místního výstaviště.

Kruh pro leonbergery byl prostorný, vedoucí kruhu i jeho pomocníci byli velmi milí a šikovní. V katalogu německých výstav je vždy krom jména rozhodčího uvedeno alespoň jméno vedoucího kruhu, někdy i zapisovatelky a pomocníka. To se mi moc líbí. Jejich práce je dost náročná a proto by neměli být tito důležití lidé v kruhu opomenuti. Posuzovat se začalo přesně a pan rozhodčí opravdu pečlivě hodnotil všechny vystavené leony
a tak si každý nakonec odnesl obsáhlý posudek. Navíc pan rozhodčí každému řekl o jeho leonkovi pár slov. Posuzování v kruhu končilo kolem půl čtvrté a to už v jiné hale začínali finálové soutěže.
Do soutěže byla tentokrát přihlášena jenom Bora, proto jsme s sebou na zkušenou vzali 4měsíční Fialku Ferku D. Protože i ta malá fenečka ráda cestuje, neměla ani s tak dalekou cestou žádný problém. Na výstavišti se ale trochu zalekla tak velkého množství psů. Všechno musela prozkoumat a brzy ji to vše zmohlo a pěkně usnula na dece opřená o svou babičku Boru. Fialka byla ale vlastně celý den v obležení dětí i dospělých, protože štěně přitahuje zraky všech a hlavně ručičky dětí, které si jí chtějí pohladit, pohrát si s ní. Skvělá socializace pro malé štěně.
Bora nastupovala do třídy veteránek ještě s jednou fenkou. Ta byla o necelé tři roky starší, ale v pěkné kondici. Panu rozhodčímu se Bora líbila a tak ji ocenil 1. místem. Hned jsme se poměřili také s jediným psem veteránem a Bora byla vyhlášena Nejlepším veteránem plemene. A tak jsme s  Borou musely nastoupit do závěrečné soutěže o BIS Veteran. Tentokrát jsme ale neměly štěstí a paní rozhodčí si nás nevybrala. Bora se krásně předvedla a to bylo pro mě v danou chvíli nejdůležitější.
Ve třídě mladých fen jsme ale měli želízko v ohni a sice naší roční Ezru D. Je to fešanda a moc šikovná leonka. Pravda, trochu veselejší, ale v kruhu si nechá říct a alespoň trochu se zklidní. Navíc s paničkou tvoří sehraný tým, takže byla radost je v kruhu pozorovat. Ezra to neměla vůbec snadné, protože v kruhu s ní bylo ještě 11 pohledných fenek. Ale panu rozhodčímu se líbila nejvíce, takže jsme se nakonec velice radovali z jejího prvního místa a titulů CAJC a Ortenau-Jugendsieger.
O titul BOB krom dalších nastupovala matka s dcerou. Paráda. Pan rozhodčí se nějak dlouho rozhodoval mezi Borou a Unkasem Löwe v. Osning a tím pádem jsme se pěkně s Borou zase proběhly kruhem. Titul BOB získal Unkas.

Atmosféra kolem kruhu byla opět velmi přátelská a milá. Přestože zde jsme mnoho vystavujících neznali, znali oni nás. Z našich webových stránek a také díky našemu Alexovi B. Hodně lidí za námi přišlo a obdivovalo Boru. Říkali, že jsou rádi, že konečně vidí matku úspěšného Alexe a také jeho sestru Ezru D. Však také Boru odměnili opakovaně potleskem.
Veterány člověk začne více vnímat až když má sám veterána. Já jsem obdivovala starší psy už dříve. Bylo to díky našemu kříženci Borkovi, který se dožil báječných 19 let. Ke konci života ho sice trápily nějaké neduhy a dokonce oslepnul, ale měl do poslední chvíle neutuchající chuť žít a života si po svém užívat a také velkou chuť k jídlu. Právě on mě vyučil a poučil, co všechno starý pes zvládne, jak se k němu chovat...Vlastně mi ani starý nepřipadal až potom poslední dva roky svého života, kdy přicházel o zrak, jakoby zestárnul, protože byl najednou omezený v pohybu mimo své území, které důvěrně znal. Když jsem si přivezla domů Boru, byl ještě plný síly a často jsme společně chodili na procházky, Borek, Bora a Žofinka. Často na něj v souvislosti s veteránkou Borou vzpomínám.

Po výstavě jsme se ještě vyfotili na památku a protože fotila majitelka Ezry D., tak máme i velmi pěkné obrázky.

Byla to pěkná výstava. Domů jsme odjížděli spokojeni.
Cestou jsem vzpomínala na Cruft´s Dog Show, která právě končila v anglickém Birminghamu a v duchu jsem si vybavovala tu krásnou atmosféru té loňské, které jsem byla přítomna s naším Casparem H. a Alexem B. Návštěva této výstavy byla pro mě vloni silným zážitkem a myslela jsem si, že ho hned tak něco nepřekoná. Jak jsem se mýlila! Loňský rok mi přinesl mnohá milá překvapení. Tím nejsilnějším a zároveň nejkrásnějším zážitkem bylo vítězství naší Bory na klubové výstavě v Leonbergu. Těším se, že se mi podaří třeba hned příští rok další výlet na tu parádní Cruftovu výstavu.

Foto: Katharina Walder a archiv autorky