MVP Mnichov
4.3.2007

rozhodčí: Albert Hellener, D
počet přihlášených leonbergerů: 53, z toho 20 psů a 33 fen
zastoupené země: Německo, Česká republika, Švýcarsko, Maďarsko

Na výstavu psů do Mnichova jsem se těšila. Už dlouho jsem plánovala její návštěvu a konečně k tomu došlo. Mnichov mám ráda.
A i když tentokrát nedošlo na návštěvu mých oblíbených zdejších galerií a muzeí, byl to opět příjemný výlet.
Alespoň jsme navštívili po čase v Mnichově kamarádku a cestou jsme ještě zajeli za naší, tak trošku ztracenou, Bertičkou B.
Vyrostla z ní hezká a milá fenka. Ztracená říkám proto, že její majitelka nějak zapomněla na své sliby a už dva roky jsme
o Bertičce neměli žádné zprávy. Mrzí mě, jak rychle po odběru štěněte někteří majitelé zapomenou na sliby
a dokonce obsah kupní smluvy. Záleží mi na všech našich štěňatech a jsem ráda, když alespoň občas dostanu
zprávu s nějakou fotkou.

Po deštivé sobotě nás nedělní ráno přivítalo v Mnichově sluníčkem. Před vchodem do Olympiahalle na nás již čekala
naše Bonnie B. se svými páníčky a společně jsme se vypravili vstříc výstavnímu klání.

Leonbergerů bylo přihlášeno 53 a tímto počtem to bylo 4. nejpočetněji zastoupené plemeno výstavy. Kruh jsme měli celkem malý
a překvapilo mě, že na hladké dřevěné podlaze je položen pouze pruh koberce napříč kruhem. Posuzovat se začalo přesně
a pan rozhodčí rozhodně nespěchal. Posouzení všech leonů končilo před třetí hodinou a pak následovalo dlouhé čekání
na  předání výstavních posudků a zapsání výsledků do rodokmenů.

Všechny tři naše fenky byly úspěšné a tak jsme se svorně radovali z jejich umístění i pěkných pohárů, které jsme dostali.
Na všech mezinárodních a národních výstavách v Německu věnuje Německý klub leonbergerů
poháry pro vítěze všech tříd na prvních čtyřech místech, pro nejlepšího psa a fenu a BOBa. A poháry bývají opravdu krásné.
Právě zde byly například za první místa ve třídách pěkné velké poháry, jaké u nás nezíská ani BOB na klubové výstavě.
Je to více než pěkný zvyk. Radost majitelů umístěných psů je tím pohárkem v ruce jaksi umocněna. A vystavujícím se
má dělat radost. Kéž by i u nás někdo povolaný dostal v klubu nápad odměnit třeba jenom některé třídy na MVP a NVP
nějakými odměnami (dorost, mladé nebo veterány), aby se podpořil zájem o výstavy a nevystavovali stále ti stejní,
jak je neustále předhazováno členům klubu ve Zpravodajích či při jiných příležitostech. Dozajista by to byly účelněji
vynaložené prostředky než zbytečně protelefonované desetitisíce a členové klubu by měli určitě radost a dokázali by to ocenit.

Kolem kruhu bylo spoustu známých tváří a tak jsme se se všemi přivítali a popřáli si hodně štěstí. Pak už jsme se soustředili
na předváděné psy. Výstavy jsou jedním z míst, kde hledat ženichy pro naše fenky a jejich budoucí štěňátka.
Panička Bonnie, Martina, byla zvědavá na Gullfaxe Löwe v. Walhall, kterého jsme vybrali za ženicha právě Bonnie.
A Gullfax nezklamal. Krásný silný pes s bohatou srstí a tím nejlepším vychováním. Stejně jako kdysi jeho otec
Huszár v. Sissy-Haus se v kruhu vystavuje vlastně sám. Majitel ho postaví do výstavního postoje
a Gulli stojí jak socha. Zaslouženě také vyhrál otevřenou třídu a získal CACIBa.

Z našich fen šla nejdříve do kruhu čerstvá veteránka Bora, Audrey Zařické údolí. Byla ve třídě sama a tak celkem snadno
zvítězila sama nad sebou. Nutno říci, že se Bora opět předvedla s velkou radostí, dá se říci téměř rozjařeně
a sklidila zasloužený obdiv přihlížejících. Pan rozhodčí jí napsal velice krásný posudek.
Po mezitřídě přišla na řadu třída šampionek, kde byla přihlášena opět pouze jedna fenka a to naše Cácorka H.
I ona zvítězila sama nad sebou a získala svůj druhý německý CAC. Pan rozhodčí Hellener posuzoval Cácorku vloni v létě
v Lipsku a tak jsme doma srovnávali oba posudky. Zajímavé je, že se prakticky neliší. Oba posudky jsou velmi pěkné.
Jedinou vadu, kterou jí pan rozhodčí vytýká je nesprávně držený ocas v klidu ve stoje. To je pravda, s tím má Cácorka stále potíž.
A poté již následovala třída otevřená a do kruhu nastoupila Bonnie s paničkou a dalšími 8 fenkami. Bonnie se pěkně předvedla.
V kruhu nápadně zářila svou krásnou barvou srsti. Pan rozhodčí jí udělil 4. místo. Přiznávám, že jsem byla jeho rozhodnutím
dost překvapena, protože pro mě to bylo v konkurenci těch vybraných 4 fen jasné druhé místo. No, ale já ten den
nedělala rozhodčího a tak jsem musela přijmout verdikt pana rozhodčího. Ale stejně je to úspěch, protože konkurence byla
velká a Bonnie i přes nervozitu paničky dokázala rozhodčího zaujmout.
Bora pak musela jako nejlepší veterán nastoupit do finálové soutěže o Nejlepšího veterána výstavního dne, BIS Veteran.
Opravdu jsme museli nastoupit, protože jinak bychom nedostali vůbec posudek. Ten nám spolu s diplomem předali až po soutěži.
Nejlepšího veterána vybíral rumunský rozhodčí P.Muntean, kterého jsme znali z loňské letní rumunské výstavy,
kde posuzoval Cácorku. Bora se mu líbila. Na první místo vybral basendjiho, na druhé afgánského chrta
a na třetí místo leonbergera. Zajímavá sestava, že? A to ještě všichni tři bezvadně ladili do stejné barvy srsti.
Moc pěkné bylo přivítání Bory v kruhu, kdy moderátorka ocenila skvělou kondici osmileté veteránky,
její nádhernou srst a zářivou barvu s tím, že obří plemena se nedožívají vysokého věku a stárnou mnohem rychleji
než menší plemena. Bora sklidila opět potlesk publika a dostala ten den svůj druhý pěkný pohár.
Bora dělá poslední dva roky ve výstavním kruhu skvělou reklamu svým chovatelům a tak mě mrzí, že si na ni nevzpomněli
ani při jejích nedávných narozeninách.

Pak už jsme jen sbalili tašku a šli jsme koupit našim holkám nové koberečky na ležení. Udělali jsme venku několik fotek,
naložili vše do auta a uháněli zpět domů.
V příjemné společnosti a milé atmosféře výstavní den velmi rychle utekl. Už se těšíme na další, a doufejme, že stejně
pěknou a pro nás i úspěšnou, výstavu, tentokrát v německém Offenburgu.

Pokračování reportáže jako reakce na zápis v návštěvní knize dne 8.3.2007 zde.