Leonberg 2006
24.9.2006

rozhodčí:  J. van Hummelen, B a D.Vernon, F, K.Butenhoff-Tauferthöfer, dr.G.Sobol, W.Mayer,
W.Güllix, G.Knape, G.Zerle, všichni D,
počet přihlášených psů: 322, z toho 136 psů a 186 fen
zastoupené země: Německo, Česká republika, Itálie, Maďarsko, Dánsko, Francie, Belgie, Estonsko, Švýcarsko, Holandsko, Polsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Norsko, Rusko, USA, Finsko

Do Leonbergu jsme letos odjížděli o den dříve než obvykle, již v pátek. Chtěli jsme se podívat, jak probíhá Team test, odpočinout si a setkat se se známými a kamarády. Leonberg také pro mě znamená setkání s mými milovanými hochy, Casparem H. a Bohdanem B., které sem pravidlně přivezou naši přátelé v Velké Británie. Mimořádně nám přálo počasí. Kdo jezdí do Leonbergu pravidelně, ví, o čem je řeč. Většinou tam totiž prší nebo je alespoň velká zima. Celý víkend byl ovšem mimořádně slunečný a teplý. Místa na stanování bylo dost a dost, ale stanů už tam k vidění mnoho není. Vystavovatelé přijíždí s karavany a velkými obytnými auty.
Tentokrát si s námi jela užívat velkého světa výstav naše Bora, Audrey Zařické údolí.
V neděli ráno jsme prošly s Borou veterinární kontrolou, zaplatily výstavní poplatek, dostaly jsme startovní číslo 215 a katalog. Z něj jsem se dozvěděla, že je celkem přihlášených 10 veteránek, že nás posuzuje pro nás neznámá paní rozhodčí a šly jsme si vyhledat kruh. Podle katalogu jsme měly nastoupit k soutěžnímu klání až po posouzení 33 fenek dorostenek, tak jsem Boru uklidila do chládku auta a šla jsem si fotit leonky a vybírat ženichy pro naše holky. Nedalo mi to a po zahájení výstavy jsem se ještě podívala ke kruhu veteránek a k mému zděšení právě měnili pořadí posuzovaných tříd. Zaměnili veteránky za dorostenky. Běžela jsem honem k autu pro Boru. Bylo to dost daleko. Nebyla jsem sama, kdo měl naspěch. Změnili i pořadí tříd v jiných kruzích bez jakéhokoliv upozornění. Ale paní rozhodčí trpělivě čekala až se seběhnou veteránky ze všech stran a začalo posuzování. Paní Butenhoff posuzovala velmi pečlivě, prohlížela dokonce i uši. Bora se předvedla velmi pěkně a krásně běhala. Říkám o ní, že za kus sušené plíce, šla by světa kraj, protože celou výstavu jsme spolu opravdu zvládly jen díky té dobrotě. Po posouzení všech deseti pěkných veteránek se ihned dělalo pořadí. Bora byla vybrána mezi finalistky a pak si k mé radosti doběhla pro neuvěřitelné 1. místo. Kolem kruhu bylo hodně diváků a Bora sklidila veliký potlesk. Byli jsme spokojeni s jejím umístěním nadmíru. Odjížděli jsme totiž s tajným přáním, aby se Bora dostala na 4. místo a odvezla si z výstavy pohárek. Mysleli jsme si, že tím pro nás soutěžení skončilo, že si už jen v odpoledním finále vyzvedneme pohárek a jedeme domů.
Odvedla jsem Boru zase do klidu a šla se dívat na další naše želízka v ohni a také sledovat klání dospělých psů, protože je potřeba znát leony a přemýšlet o možných nápadnících pro naše leonky. Letos bylo na výstavě tolik krásných psů i fen, že člověk nevěděl, kam se dříve podívat. Posuzování v kruzích bylo dlouhé, rozhodčí nespěchali. Nejdříve byl posouzen Alex B. ve třídě šampionů. Toho jsem ale neviděla, protože byl vystavován ve stejný čas jako veteránky. Dostal známku výborná bez pořadí. Panu rozhodčímu se nelíbil jeho neposlušně vychýlený zoubek. Nu což, sice by Lexíkovi úspěch z Leonbergu slušel, ale jeden nemůže mít vše. Navíc tam zajisté nebyl naposledy a třeba bude mít příště více štěstí. Ve třídě otevřené získal Caspar H. rovněž známku výborná a velice pěkný posudek. Pak jsme šli fandit naší malé Elišce Ezře D. Ta byla na své první výstavě. Ve třídě dorostu obsadila krásné 4. místo. Předvedla se velmi pěkně, i když je to pěkné čírtě a lumpárničky jí koukají z očí. Nakonec jsme čekali na posouzení Bonnie B. Ta se načekala nejdéle. Ve třídě otevřené bylo totiž přihlášeno 45 fen. Byla to nejobsazenější třída z celé výstavy. Bonnie byla ohodnocena panem rozhodčím známkou výborná a má také pěkný posudek. Měli jsme radost ze všech našich předvedených leonků. Navíc vnuk Bory, Cerry Najmurská cesta, se také krásně předvedl v mezitřídě a se známkou výborná se dostal až mezi vybraných šest semifinalistů. Do pořadí prvních čtyř sice nezasáhl, ale kdoví, jak to bude příště. Cerry nám roste do krásy.
Konečně nastaly odpolední soutěže a vyhlašování vítězů jednotlivých tříd a finále celé výstavy, vyhlášení Klubových vítězů a BOB.
Nejdříve byly představeny dvojice sobotního Team testu a vyhlášeny výsledky. Pak následovaly soutěže chovatelských skupin a párů. Do soutěže chovatelských skupin jsme se letos nepřihlásili, protože jeden z majitelů našeho leonka nechtěl. A protože se nic nemá "lámat přes koleno", tak jsem se ostatním majitelům našich štěňat, kteří sami zájem o soutěž projevili, omluvila Doufejme, že příště půjdeme do soutěže o nejlepší chovatelskou skupinu všichni, že kvůli našim leonkům alespoň na chvíli zapomeneme na naše žabomyší osobní půtky.
Česká výprava zabodovala skvěle v soutěži párů díky Bessy a Darlingovi Asson Ensson Bohemia, kteří v soutěži zvítězili. Blahopřejme jim ještě jednou. Pořadatelé se snaží výstavu trošku inovovat a tak byla letos poprvé vyhlášena soutěž o nejlepšího BOBa, která zakončila celodenní klání leonků. Soutěže se mohli zúčastnit leonci, kteří získali během roku od minulé klubové výstavy na některé německé výstavě titul BOB. Přihlášení do soutěže bylo bezplatné, což je také jistá zvláštnost. Do finále postoupil náš Alex B. a Danira v. Eichbüel z chovatelské stanice naší švýcarské kamarádky. Vítězství jsme přáli oběma, ale vyhrát mohl jen jeden. První vítězkou se stala Danira. Velice jí to slušelo. Získala na rok krásný putovní pohár. Alex se také skvěle předvedl, ale rozhodčí dali přednost krásně upravené fence.
Po soutěžích párů následovalo vyhlašování prvních čtyř míst v každé třídě. Nejprve feny. Veteránky byly vyhlašovány jako poslední v pořadí. Doběhly jsme si s Borou pro krásný pohár a za příjemného potlesku oběhly všechny veteránky čestné kolečko. Pak následovalo klání o titul Klubové vítězky. Nastoupila jsem s Borou a myslela jsem jen na to, jak ji co nejlépe předvést. Nepomyslela jsem ani v koutku duše na nějaké vítězství. Nejsem totiž žádný velký hráč. Skromně jsem si přála, abych neudělala Boře ostudu, abych ji předvedla v její plné kráse a čestně jsme odešly z kruhu. Klubového vítěze vždy vybírá v Leonbergu celý sbor rozhodčích, tzn., že všech 8 rozhodčích se musí shodnout. Páni a paní rozhodčí si důkladně všechny nastoupené feny prohlíželi, nechali je běhat kruhem všechny najednou i po dvojicích a nakonec po nekonečném napětí ukázal jeden z rozhodčích výstavy na nás. Bylo slavnostně vyhlášeno, že letošní Klubovou vítězkou se stává fena s číslem 215 Audrey Zařické údolí. Tedy to jméno Bory znělo všelijak. Ale byla to ona. Nevěřila jsem tomu. Hned se na nás sesypali rozhodčí s odměnami a gratulacemi, přišla i chvilka focení a odcházely jsme z kruhu. Já měla plné ruce a Boře se ke všemu nechtělo z kruhu odejít. Ale zvládly jsme to.
Následovalo vyhlašování psů.
A nakonec nás povolali s Borou znovu do kruhu k účasti v souboji o titul BOB. Ještě ani v tu chvíli mě nepřemohla žádná touha po vítězství. Vždyť já jsem se ještě nevzpamatovala ani z té Klubové vítězky! Ale koncentrovala jsem se jen a jen na Boru. Snažila jsem se udržet její pozornost a zájem, aby běhala. Na veteránku ji proháněli tedy pořádně. Běhaly jsme spolu kruhem, jakoby zdáli jsem slyšela mohutné povzbuzování našich přátel z Anglie a Švýcarska a potlesk. Najednou jsme všichni stáli uprostřed kruhu, leonci ve výstavním postoji, já úplně schvácená a světe div se.....BOBem byla vyhlášena Bora! Naše Bora! Nečekané! Neuvěřitelné! Nádherné! Vyhlášení provázel veliký potlesk. Byla jsem ale tím vítězstvím hodně zaskočená a chovala jsem se poněkud roztržitě. Následovalo focení vítězných psů, Nejlepší mladý, Klubový vítěz, Klubová vítězka. Fotoaparáty cvakaly jako o život. Gratulace nebraly konců.
Blahopřát nám přišla nejen velká část české výpravy, ale také všichni naši zahraniční známí, kterých tu bylo požehnaně a také spoustu neznámých lidí a vážených chovatelů. Další gratulace následovaly SMSkami, mailem a zápisy v návštěvní knize na našich webových stránkách. Všem Vám mnohokrát děkujeme za milá přání.
Byla jsem velice šťastná. Nikdy bych nevěřila, že v Leonbergu může vyhrát český leonek, natož některý z těch našich. Bora je první český leonberger, který získal na německé klubové výstavě titul Klubového vítěze a ještě k tomu BOB. To je tedy událost! Necítím to jako své osobní vítězství, ale vítězství českých barev, celého chovu v naší zemi. O radost se ráda podělím s chovateli Novákovými ze Zaříčí a všemi, kteří nám fandili a fandí. Kdyby bývali ještě v Leonbergu zahráli hymnu, brečela bych dojetím jako želva.
Nechci tvrdit, že Bora byla ten den nejkrásnější leonberger ze všech přihlášených, ale stala se leonbergerem s největším kusem štěstí,
které je k vítězství na výstavě vždycky tolik potřeba. Kdybyste viděli, kolik tam bylo nádherných leonků! Ale dámy a páni rozhodčí to jednoduše
ten den viděli tak, jak rozhodli.
Zajímavostí zajisté je, že Bora byla odchována chovateli v MSKCHPL, ale celý svůj další život prožívá aktivně v KCHL. Boře je naprosto jedno, kde je organizována a tak by to mělo být i u nás, členů obou klubů působících v naší malé zemi.

Bora byla v Leonbergu již podruhé. Prvně to bylo přesně na den 24.9.2000. Tehdy ještě nebyla otevřená mezitřída a tak Bora nastoupila jako nejmladší účastnice ve třídě otevřené. Odešla se známkou velmi dobrá. Přesně po šesti letech se tam tedy vrátila, aby jim ukázala, jak vyrostla do krásy. Možná je zde na místě malá rekapitulace její výstavní kariéry. Když procházím její posudky z výstav, je na první pohled jasné, že měla úspěch převážně u zahraničních rozhodčích. Ti domácí ji nedokázali příliš ocenit. V roce 2001 jí zadala německá rozhodčí na klubové výstavě v otevřené třídě V1 a CAC. Toho jsem si velice vážila. O rok později ji český rozhodčí vyhodil z kruhu na klubové výstavě, protože má světlé oko. Nedokázal na ní ocenit nic. (Dneska už vím, že tento pan rozhodčí je špatným rozhodčím. Setkali jsme se s ním na výstavách vícekrát, ať už jako vystavovatelé nebo diváci, a zkušenosti s ním jsou hodně špatné.) Boru to ale ve výstavním kruhu moc nebavilo a mě také ne. Věnovaly jsme se spolu raději štěňátkům a na dlouhou dobu jsme výstavní kruhy opustily. Teprve v květnu 2005 jsem Boru přihlásila na klubovou výstavu MSKCHPL na pana rozhodčího Ogorzelského. Ten se nad ní jen rozplýval, krom jiného jí doslova napsal do posudku, že běhá jako hodinový strojek, vynadal mi, že s ní nejezdím na výstavy a zadal jí titul Klubové vítězky. Na podzimní speciálce jsme ale od našeho již zmiňovaného rozhodčího slyšeli, že neběhá a skončila až na čtvrtém místě. Ona přitom tak pěkně běhala, jen byla více při těle. Letos jsme své štěstí zkusily zase až na zářijové klubové výstavě MSKCHPL, kde ji německý speciální rozhodčí pan Mayer opět vychválil a byla vyhlášena Nejlepší fenou výstavy. O týden později Bora nastoupila ke své životní výstavě v Leonbergu.
Boře chybí jediný titul CAC z mezinárodní výstavy, aby se stala českou šampionkou. Držte jí palce, aby v říjnu na výstavě
v Českých Budějovicích dokázala zaujmout pana rozhodčího natolik, že jí ten poslední potřebný titul udělí a naše milá Bora
se "na stará kolena" stane i tou, nad zaslouženou, šampionkou.
Bora porodila ve čtyřech vrzích cekem 28 štěňátek.

Klubová výstava v Leonbergu je opravdový svátek leonbergerů a jejich majitelů a příznivců. Vždyť je jen jedna za rok. Sjíždí se tam majitelé se svými leonky z celé Evropy a letos se zde objevil i jeden vystavovatel z USA. Výstava bývá tradičně dobře organizovaná, nic zde není problém, pořadatelé se snaží vše v klidu vyřešit ke spokojenosti vystavujících. Neříkám, že se tu a tam nějaká chybička nevloudí, jako například nečekaná změna pořadí posuzovaných tříd letos. Ale je fakt, že se počkalo v klidu na všechny vystavující. Vždy jsou připraveny krásné poháry se štítky pro první čtyři oceněné leonky ve všech třídách. Kolem kruhů vládne příjemná atmosféra, hodně se tleská a fandí.
V žádné evropské zemi není tolik klubových výstav jako u nás. Máme dva kluby a každý si může uspořádat dvě klubové výstavy. Pravda, jen na jedné v každém klubu se uděluje titul Klubový šampion. A ještě k tomu máme jednu speciální výstavu. Vždycky jsem chápala klubové výstavy coby svátek leonků, prestižní záležitost, kde stojí zato svého opečovávaného leonka předvést. Ovšem tolik výstav význam klubové výstavy degraduje. Jsem toho názoru, že je lepší uspořádat se vší parádou jednu klubovou výstavu s velkým počtem vystavujích a pěknými cenami než dvě. Jako vzor skvěle zorganizované klubové výstavy, kde je pamatováno na všechny detaily, je pro mě výstava Švýcarského klubu leonbergerů.
Doufám, že úspěch Bory zláká k účasti na příští klubové výstavě v Leonbergu ještě více českých vystavujících.
Jak se říká, štěstí nikdy nespí a kdoví, příště může být na jejím místě třeba právě ten Váš leonek.
Moc bych Vám to všem přála. Je to opravdu krásný pocit vyhrát v Leonbergu.

Fotografie: archiv autorky, A.Bonn, K.Walder, M.Lupačová, M.Koňáková
Budu velmi ráda za další zaslané fotografie z výstavy.

PS: V souvislosti s touto výstavou jsem dostala pár otázek, na které se zde pokusím odpovědět.
Otázka: Byla Bora nějak speciálně na výstavu připravována a upravována?
Odpověď: Nebyla. Bora patří k leonbergerům, kteří nemají rádi vodu. Nikdy se nekoupala. Na úpravu srsti nepoužívám žádné kosmetické přípravky. Celoročně dávám svým leonkám olej z pupalky dvouleté, domácí med a syrové žloutky, aby měly krásnou lesklou srst. Pravidelné kartáčování je samozřejmostí jednou týdně. Mám hřeben a několik kartáčů na úpravu srsti a také dvoje nůžky na zastřihnutí přerůstajících chlupů na tlapkách a vystříhání chlupů na spodní straně tlapek. Podle mého názoru se musí srst důkladně pročesat po celém těle, tzn. i praporce, kalhotky a zejména ocas. Kartáčování psa patří k jeho základné hygieně a to bez ohledu, zda jde či nejde o výstavního jedince. Takže Bora byla upravena jako obvykle. K úpravě patří také důkladné vyčištění uší a případné zastřižení drápů. Nejsem zastáncem italské cesty úpravy leonů, kde koupání, šamponování, foukání a zastřihávání je běžná záležitost. Doufám, že tato cesta nikdy nezvítězí, protože to už by nebyl leonberger leonbergerem. Stalo by se něco podobného jako u novofundlaďáků, kde je dnes úprava srsti samozřejmostí a z nádherného zvířete se stala podivnost. U nich to začalo v Americe a podezřele rychle se nepřirozená úprava srsti stala nezbytností na výstavách po celém světě.

Otázka:  Jak je možné, že byla Bora zařazena ve třídě veteránů, když jí ještě není 8 let?
Odpověď: Německý klub leonbergerů snížil na své klubové výstavě  věkovou hranici pro zařazení leonků do třídy veteránů na 7 let. Považuji to za velmi správné, protože leonbergeři se nedožívají příliš vysokého věku. U nás se, bohužel, veteráni příliš nevystavují, ale např. v Německu jsou na výstavách
k vidění podstatně více. Na letošní klubové výstavě bylo přihlášeno 10 fen veteránek a 9 psů veteránů.