MVP Alpencup Innsbruck 2006
27.8.2006

rozhodčí: Phyllis Poduschka-Aigner, A
počet přihlášených psů: 12
zastoupené země: Itálie, Česká republika, Švýcarsko, Německo

Naše druhá výprava na rakouskou výstavu nebyla příliš úspěšná.
Nejen u nás, ale i jinde se často stává, že pořadatel změní rozhodčího. Při rozhodování o přihlášení psa na výstavu hraje u zkušenějších vystavovatelů často svou roli i jméno rozhodčího. V našem případě tomu tak bylo. Bohužel, pořadatel změnil rozhodčího po uzávěrce přihlášek. U českých výstav je tato praxe velmi častá a domnívám se, že ke škodě nás vystavovatelů i výstav samotných. Samozřejmě chápu, že jsou případy, kdy k tomu může dojít, např. při onemocnění vypsaného rozhodčího. Ale praxe je poněkud jiná. Není nic příjemného, když psa posuzuje opakovaně stejný rozhodčí. Jeli jsme na druhou výstavu do Rakouska v krátkém čase a k naší smůle nás posuzovala stejná rozhodčí jako na výstavě první. Navíc se nám její způsob posuzování příliš nezamlouvá a je zcela patrné, že paní rozhodčí asi nemá Čechy právě v oblibě. Přístup paní rozhodčí i vedoucí kruhu, kdy mají k dispozici katalog, ve kterém spolu studují jména psů a majitele, to je přímo porušení výstavního řádu FCI. Ale koho z pořadatelů to zajímá? Takové případy jsou mrzuté.
Výstaviště v Innsbucku je příjemné, ale není zde žádná plocha pro venčení psů. To považuji za velký nedostatek, o kterém jsem se zmiňovala již v souvislosti s výstavou v německých Drážďanech. Menší problém byl také se zaparkováním aut, protože parkovací místa jsou zde velmi omezená. Co bylo ale velmi příjemné, že u registrace psů se hovořilo nejen německy a anglicky, ale také španělsky, francouzsky,  italsky a česky. Navíc bylo pro každého vystavovatele přichystáno malé ranní občerstvení v podobě kávy a loupáčku. Když pominu výše zmíněné nedostatky, byla další organizace výstavy celkem bez chyby a vládla zde příjemná atmosféra
Účast leonbergerů na výstavě byla malá. Z 12 přihlášených leonů přijelo pouze 10 jedinců. Česko bylo zastoupeno 4 přihlášenými leonky, ale nakonec přijeli jen dva, Alex B. Bora z Milotiček ve třídě šampionů a Cácorka H. Bora z Milotiček ve třídě otevřené. Celkem byli přihlášeni jen tři psi. Italský pes Fandango Sulle Orme di Antiqua v mezitřídě a náš Alex B. spolu s Excaliburem v. Sissy-Haus ve třídě šampionů. Alex B. skončil se známkou výborná na druhém místě a získal res. CACA. Vyhrál Excalibur. Šampioni si byli rovnocennými partnery. V klání o titul CACIB zvítězil italský Fandango. Je to velmi pohledný pes (krom jiného polobratr naší malé Iris), byl předveden v typické slušivé italské úpravě srsti a byl předváděn profesionálním handlerem. A právě to bylo na celém jeho vystoupení nejvíce zarážející, protože, ač profesionál, psa vůbec nezvládal. Fandango si v kruhu dělal co chtěl, skákal na svého handlera, poskakoval, chvílemi běhal mimochodem a zcela jednoznačně se předvedl hůře než soupeři. To ale paní rozhodčí vůbec nevadilo a krom titulů CACA a CACIB, získal nakonec i BOB. Divili se všichni zúčastnění. Ovšem Fandango zabodoval i v závěrečných finálových soutěžích. Odpoledne vyhrál 2. skupinu FCI a získal titul BOG a dokonce byl vyhlášen druhým nejlepším psem nedělní výstavy. Jeho vystoupení jsme již neviděli, ale doufáme, že se předvedl mnohem lépe než dopoledne. V každém případě je úžasné, že leonberger zase jednou vyhrál na nějaké výstavě skupinu FCI. Nestává se to příliš často a na českých výstavách za 8 let nic takového nepamatuji.
Fen bylo přihlášeno devět, ale soutěžilo jich pouze sedm. Dvě v mezitřídě, tři ve třídě otevřené a dvě šampionky. Přestože se Cácorka H. předvedla pěkně a dobře běhala, paní rozhodčí na ní nějak nic hezkého tentokrát neshledala a dala jí známku velmi dobrá a třetí místo. Naše soupeřky mi nepřísluší hodnotit. Jen mě překvapilo, že paní rozhodčí nevadilo, že fena později oceněná VD2 (Antilla Sarafina of Lion Dream) napadla přímo v kruhu před jejíma očima naši třetí soupeřku (Paola v. Dreiburgendland, V1, CACA).  
Ve třídě šampionek nastoupila krásná italská fena Wiyot Neverendingstory a Celine Wynora v. Cueva de Leones. Italka zcela zaslouženě vyhrála jak CACA, tak CACIB. Byla nejen krásně rostlá a pěkně upravená, ale majitelka ji nádherně předvedla. Byla radost ty dvě dámy pozorovat v kruhu. Nejen podle mého názoru, měla tato fena získat titul BOB. Paní rozhodčí to ale viděla jinak. Z jejího rozhodnutí jsme byli překvapení všichni.
Ale - sláva vítězům, čest poraženým!
Hned po skončení posuzování v kruhu jsme se sbalili a jeli jsme pryč. Moc se nám ta výstava nelíbila a to bez ohledu na umístění Cácorky. Abychom si trošku napravili dojem z výletu do Rakouska, navštívili jsme Salcburg. A to byla nádhera! Krásně upravené město, kam se člověk podíval, všude byl vidět a slyšet Mozart ve všech možných podobách, vlídní lidé a spoustu psů kolem. Došli jsme k závěru, že toto město je nakloněno nejen kultuře a hudbě zvláště, ale také psům. A viděli jsme hodně psích originálů. Žádní vyparádění psi s dlouhými rodokmeny, i když ty jsme samozřejmě také potkávali, ale nádherní kříženci. Cácorka se zde také náramně líbila, zejména japonští turisté jevili velký zájem o focení, což ona s tak velkým nadšením sice nesdílela, nicméně pózovala. Ochutnali jsme místní zmrzlinu, nakoupili skvělou čokoládu a s veselou jsme se vraceli domů.

Z výstavy
(fotek je málo a nejsou příliš vydařené neb se v hale špatně fotilo)



Salzburg, Cácorka a my