Eliška v čase předvánočním
To jsem si tedy užívala. Spoustu zajímavostí přináší ten čas předvánoční. To je krásný čas! Vybrané italské lahůdky,
nějaký kašpar u obchodu, snad děda Mráz nebo Santa nebo co to je, rozhodně ne náš český Ježíšek,
plné kádě kaprů, oslava mých 1.narozenin a spoustu bezva výletů a procházek s paničkou a páníčkem.


Eliška a její nové kamarádky
Mám ráda společnost. A to společnost lidí i zvířat. A představte si, že se mi najednou za plotem zahrady objevilo stádo krásných koziček
a oveček. Nutně jsem potřebovala jít za nimi. Panička mě vzala raději na vodítko, abych neprovedla nějakou nezbednost,
otevřela branku a já mohla k novým kamarádkám. Páníček jim ale přinesl chleba a rohlíky a to neměl dělat. Jsem totiž celá po mamince Boře
a tak jsem taky pěkně lakomá. Všechno jsem jim to chtěla sníst sama, ale kozičky taky rády chleba a tak jsme se nakonec
i trošku pošťuchovaly až jsem je i malinko prohnala oranicí. Ale všechno v dobrém, vždyť to jsou kamarádky.

 
Ze cvičáku a oslava svátku Elišky.
Na cvičák, nebo spíš do školičky, chodím už nějaký ten měsíc. Je to velká zábava pro mě i můj tým. Tým tvoří panička Hela a páníček Jiří.
Jsme sehraný tým. Sehraní jsme ale pochopitelně jenom díky mě, protože já to mám celé na povel. Spolu se mnou tu cvičí spoustu bezva
kamarádů a kamarádek. Ve čtvrtek 5.10. jsem s nimi společně oslavila svátek všech Elišek. Dostala jsem pravý věnec buřtů i s mašlí.
A co myslíte, rozdělila jsem se o buřtíky nebo jsem si smlsla jenom sama?


Eliška plaváček.
 
Babí léto 2006.

Sluneční žár je někdy nesnesitelný a tak malé osvěžení neuškodí.

Z návštěvy u bratra Cedrika H.  den po  jeho 2. narozeninách.

Z domova.
 
Na cvičáku.
Trošku učení a hlavně noví kamarádi a spoustu legrace, to není nikdy k zahození.

Vzpomínka.
V neděli 21.5.2006 odešla ve svých 10ti letech naše Bettynka do psího nebe. Je mi bez ní moc smutno a stále ji hledám.
Čekám, že se zase vedle mě objeví a bude mě dál trpělivě učit všemu, co taková malá leonní holka jako já
musí umět do života.
Marně. Už se nevrátí. Byly jsme spolu sice jen krátce, ale stálo to zato.
Betty, děkuju za všechny ty krásné dny, kdy nám bylo dopřáno být spolu.

Májové obrázky.
 

Jsou mi 4 měsíce.      


Moje kamarádky a plyšový medvěd.


Eliška získala v novém domově také velkou kamarádku a to sousedovic 10ti letou Bettynku.
Ta jí vychovává i ochraňuje.

Venku je to samá zábava a dobrodružství, ale jeden by nevěřil, jaká dřina to může být v kanceláři.
Přečtu pár lejster, prověřím pevnost některé z krabic, pomuchlám se s návštěvami....a spím a spím....

Alma s Cácorkou mě pravidelně vyučovaly hlídání. Snažila jsem se sestřičky napodobovat,
ale někdy mě to přeci jenom trošku zmohlo.
A protože jsem velice učenlivá a chytrá psí holčička, záhy jsem zkoušela hlídat téměř samostatně.
No, není to tak docela pravda, protože na fotce není vidět, že mi za zády stojí Bora, Alma i Cácorka. Posed mám dobrý, ne?

Cácorka se mnou měla největší trpělivost při hraní. Ne vždycky měla právě náladu, ale nakonec se nechala pokaždé přemluvit.

Máma Bora mě zase naučila skvěle okusovat ty obrovské kosti.
 

Z kavárny jsme ještě šly na procházku po městě. Pěkně na vodítku. To mi zatím moc nejde.
Kolemjdoucí se zastavovali, vyptávali se na mě a někteří mě zase pěkně podrbali. Lidi se mi celkem líbí.
Taky tam bylo spoustu zajímavých zvuků, pachů, úplně cizí psi....no, zkrátka samé dobrodružství.


Panička šla s kamarádkou do kavárny na kafíčko. Usoudila, že bych se měla učit dobrým způsobům už nyní
a vzala mě s sebou. Bylo to bezva.
Kamarádka Irenka má ráda psíčky všeho druhu a navíc je učitelka a tak mě hned začala učit jíst piškotky
pěkně u stolu. No, docela mi to šlo. Jen jsem si nesměla brát piškoty sama ze sáčku na stole a dávat tlapičky
na stůl. Všichni mě tam navíc obdivovali a chodili mě pěkně hladit a drbat.
Jedním slovem parádička. Tam budu chodit ráda.