Iris = 1. plavec
7.9.2006

Naše malá Iris umí ode dneška plavat.
Může se to zdát zvláštní, že se nad tímto faktem tak raduji, ale je to náš první leonek, kterého jsme to naučili. Po pravdě řečeno, velkou zásluhu na tom mají majitelé naší Elišky, Jiří a Hela, protože ti nás v sobotu po výletě do pražské zoo vzali u nich doma k rybníku v lese, kde je průzračně čistá voda, a tam to vlastně všechno začalo. Eliška plave naprosto suverénně, ale Iris se do vody moc nechtělo. Jiří ji trošku s donucením několikrát do rybníka přiměl vlézt a zkusit první tempa. Iris byla moc šikovná a celkem jí to šlo. Ale byla z té nové situace pěkně vykulená.
No, dneska bylo krásně, sluníčko pálilo a tak jsem po obědě navlékla plavky, vzala vodítko a nějaké klacky na aport, popadla jsem Iris a šly jsme spolu k našemu rybníčku s kačenkami zkoušet podruhé plavání. A světe div se, po několika krátkých pokusech, Iris pochopila, že voda je prima a začala křižovat rybník a hledat naházená aporty. Nosila klacky pěkně z vody. Pak ale díky Boře pochopila, že lepší než za aportem je plavat za kačenkami a nakonec jsem jí z vody nemohla ani dostat. A tak se tedy stalo, že máme doma prvního leonka plavce.
Zbytek smečky celé to vodní divadlo sledoval. Snažila jsem se přesvědčit Boru i Cácorku k plavání, ale marně.
Zvláště Bora má k vodě značný odpor. Podařilo se mi udělat i několik dokumentárních fotografií.
Leonbergeři jsou vášniví plavci, ale naše holky nemají vodu rády. Proto to nadšení, že jsme Iris naučili plavat.
Jiří, Helo a Eliško, díky.
Brzy budeme ale muset řešit problém, jak zabránit Iris, aby se koupala v rybníku dle své libosti.

K čemu všemu je dobrá taková porodní bedna pro psy
30.7.2006

V současné době sice nemáme štěňátka, ale porodní bedna má přesto svého obyvatele. A obyvatele kuriózního.
To je tak.
V pátek 28. července v pozdním odpoledni nám přinesla Cácorka domů kačenku. Nesla ji pěkně opatrně v tlamě. Je to nejmenší kačenka
z té naší rodinky divokých kachen. Prohlédla jsem ji a zjistila, že má ošklivou otevřenou zlomeninu na křídle.
Vyvstala pochopitelně otázka co s ní? Na první pohled bylo jasné, že křídlo už nejde zachránit a tudíž nebude kačenka nikdy létat.
Ale může zůstat na našem rybníčku, nechat se krmit a opečovávat. Bylo rozhodnuto. Kačenku jsem dala na starý svetr do krabice
a jela jsem s ní k veterináři. Ještěže je pan doktor hodný, šikovný a má pochopení i pro takovéto neobvyklé pacienty. Křídlo amputoval, ránu pěkně zašil, píchnul kačce antibiotika a popřál nám oběma hodně štěstí. No, a protože mě upozornil, že by  do rány mohly masařky
naklást vajíčka, cestou domů jsem přemýšlela, kam kačenku ubytovat, když tedy nesmí být venku v králíkárně.
Jediné, co mě napadlo, byla právě ta porodní bedna pro štěňátka. A tak jsme večer zprovoznili bednu, nastlali kačence pěkně slámou,
aby jí to neklouzalo, dostala mísu s vodou a pšenicí a čekali jsme, jak se zabydlí. Šlo jí to rychle. Rána se pěkně hojí.
Kačenka vypadá celkem spokojeně. Už s námi dokonce mluví, jenomže po jejím, po kačenčím a to my zatím tak docela neumíme.
Ale celkem si rozumíme. A tak máme nyní v chalupě místo štěňátek upovídanou kačenku.
Dneska jsem dopřála kačce i koupel, aby měla trochu povyražení. Napustila jsem jí v koupelně do vany pěkně vodu
a posadila ji tam. Sice byla chvíli překvapená, kde to je, ale rychle pochopila a pěkně se vykoupala. Zdálo se, že je náramně spokojená.
Musím říct, že kačenčina koupel přilákala do koupelny i tři zvědavce, Žofinku i naše dva kocourky Matýska a Mourka.
Přeci jenom registrují každého nově příchozího a jsou zvídaví.
Tak držte kačence palce, aby se brzy uzdravila a mohla zpět na rybník za svou mámou a sourozenci. Ti sice časem odletí,
a ona tu zůstane s našimi okrasnými kačenkami a s námi, takže tu sama opuštěná nebude. Bude o ni dobře postaráno.


Kačenku jsem ve čtvrtek 3.8.2006 vypustila zase zpět na rybník. Byla šťastná, že je opět venku, v prostředí,
které jí mnohem více vyhovuje než ta porodní bedna. Překvapilo mě, jak rychle se rána na křídle zhojila.
Nebyl důvod ji dál držet doma. Doufám, že tu s námi dlouho vydrží a že jí nebude moc smutno až ji její sourozenci i máma uletí.

Přibližně v polovině srpna se kačenky učily létat. Šlo jim to výborně, ale podnikaly pouze krátké prolety s mámou kačkou.
Asi po týdnu tréninku je máma vyvedla na rybník pod lesem. Vracely se ovšem spořádaně zpět k prostřenému stolu - korýtku.
Na konci srpna s kačenkami přestala létat máma. Opustila je? Zastřelili ji? To se už nedozvíme. 
Včera už, bohužel, přiletěly na snídani jen čtyři kačenky. A dnes, ve čtvrtek 7. září, také. Rodinka se zmenšuje.
Ke vší smůle zde máme velmi aktivní lovce a tak, pokud nezůstanou kačenky na našem rybníčku v době jejich zběsilé střelby,
může se stát, že se nám už nevrátí žádná.
Ale té naší kačce s jedním křídlem se na rybníčku daří dobře. A je krásná.
 

Ptáčci zpěváčci

Žijeme na vesnici a máme to štěstí, že se u nás ve dvoře i na zahradě líbí veškerému ptactvu, zejména tomu zpěvnému.
Všechny ptáčky, kteří nás na zimu neopouštějí, zveme od podzima do jara do krmítek na slunečnici a další chutná zrníčka
Na jaře pak netrpělivě vyhlížíme naše vlašťovičky, jiřičky a mnohé další. Zatím nás nikdy nezklamali a přilétají k nám v hojném počtu.
Staví si tu hnízda a vyvedou každoročně množství mláďat. Letos poprvé se ve staré třešni uhnízdili strakapoudi a vyvedli tam hned tři mladé.
Občas se stane, že při svých prvních lekcích létání někam spadnou nebo si pochroumají křidélko, holky leonky je najdou,
oznámí nám svůj živý objev a my se jim pak snažíme pomoci. Naštěstí to nebývá nic vážného a tak se po krátkém čase zase vrací na svobodu.
Občas mě napadne takového ptáčka vyfotit. A tuto středu jsme našli malého čermáčka.

A máme dalšího zachráněného ptáčka. Tentokrát mladičkou vlašťovičku. Právě se chystá k odletu z mé dlaně. Úterý 18.7.2006.

Noví obyvatelé naší zahrady

Jednoho krásného dne, bylo to přesně v pondělí 10.července 2006 v pravé poledne, přivedla divoká kačenka k nám do zahrady na rybník
6 svých malých káčátek. Byl to pro mě skoro neuvěřitelný pohled. Vyšla jsem ven na silnici před dům a vidím,
jak si to milá kačenka šine pěkně přes silnici přímo k naší zahradě a za ní se pěkně v zástupu kolébají její mláďátka.
Zdálo se mi, že tam nejdou poprvé, protože přesně věděli kudy se do zahrady dostanou. Nu, což, pročpak by se jim u nás nelíbilo, když mají
u rybníka pěkně prostřený stůl se zlatavou pšenkou a k tomu navrch pěkný klídeček. A zdá se, že se u nás kačenkám zalíbilo,
protože už u nás zůstaly. Trochu se okoukaly a už chodí pod bedlivým dozorem své kachní matky po celé zahradě a
hledají v trávě všelijaké ty kačenčí dobroty. Nutno podotknout, že za těch 5 dnů pobytu u nás s plnou penzí pěkně povyrostly.
Pokouším se je občas fotit, ale přiznávám, fotky nejsou nic moc.
A jak se líbí našim holkám? No, všechny jsou nadšené, že zase mají koho hlídat na rybníku.