Deníček    Tagebuch    Daybook

  Fialka Ferka D. Bora z Milotiček + Duvasgardens Perfect Puzzel
datum krytí: 9. 7 .2010  

* 8. 9. 2010

5 psů/Rüden/dogs + 5 fen/Hündinen/females
 

        Příchod štěňátek na svět byl až nečekaně rychlý. Fialka se vždycky projevovala spíše nenápadně a stejně nenápadně by i porodila, kdybych ji samozřejmě bedlivě nestřežila již od 57. dne březosti. Na blížící se porod neukazovalo absolutně nic. Žádné hrabání pelechu, žádné nápadné pobíhání sem a tam, dokonce jsem tentokrát Fialce měřila teplotu, což jsem nikdy nedělala, ale ani ta neukazovala na porod. Fialka se mnou byla doma, pospávala, najednou chtěla jít ven, šla jsem s ní a vidím, že se snaží tlačit. Sice mi to bylo trošku divné, ale šla jsem k ní a vidím, že se na svět dere první leoňátko Miška. Byl to kluk. Narodil se mi, tak jako všechna naše dosavadní štěňátka, do rukou. Fialka ho pečlivě ošetřila, jen s pupeční šňůrou zápasila poněkud razantně na můj vkus. Přenesla jsem štěňátko domů do porodní bedny, kde se mu Fialka dál věnovala. Za třicet minut se narodilo další leoňátko a pak to šlo ráz na ráz až do šestého štěňátka. Zde nastala dlouhá pauza. Po nekonečných třech a půl hodinách se nám společnými silami podařilo dostat na svět sedmé štěňátko, fenku. Uvízla v porodních cestách a narodila se, bohužel, mrtvá. Věděla jsem, že jsou na cestě ještě další štěňátka a měla jsem velké obavy, že budou již všichna mrtvá. Naštěstí jsem se bála zbytečně. Po deseti minutách se narodila pěkná a čilá fenečka. Za další hodinu přišel na svět klučina, po dvaceti minutách holčička a po necelé hodince poslední fenka, největší dračice z vrhu, jak se nyní ukazuje. Však to neměla snadné, když musela čekat ty dlouhé hodiny kdesi
v koutku než se dostala na ten boží svět. Fialka byla unavená, ale viditelně nadšená ze svých vlastních štěňátek. Po nutném a spíše násilném (samozřejmě nechtěla štěňátka opustit) vyvenčení ulehla ke štěňátkům a tvrdě usnula, zatímco si kluci a holčičky pochutnávali u mléčného baru své maminky.
V poklidu a jistém stereotypu probíhaly následující dny. Spánek, jídlo, hygiena, spánek....

                     První tři týdny probíhají v naprostém klidu. Maminka Fialka s babičkou Almičkou se společně starají o štěňátka. Fialka zajišťuje celodenní stravování, Almička většinu ostatní péče. Je to až dojemné, jak se snaží Almička pomáhat své dceři Fialce se štěňátky. Fialka nemá problém od počátku pouštět Almu do porodní bedny. A tak jsme tam často byly nastěhované všechny tři a hlídku u porodní bedny, jak já říkám u domečku, zajišťovala Žofinka. Naštěstí máme porodní bednu opravdu prostornou, tak jsme v ní ležely pohodlně všechny. Ano, první noci spím v porodní bedně a hlídám štěňátka i fenku. Musím Fialku pochválit, protože byla velmi hodná a klidná a od štěňátek sama vůbec nevstávala. Tím pádem jsem se i celkem prospala. Samozřejmě, že je to spánek mnohokrát za noc přerušovaný, ale přeci jenom je. První dny živila Fialka celou rodinku sama, a zhruba po týdnu jsem jí začala trošku vypomáhat a pokaždé dvě či tři štěňátka dostala náhradní mléko. Mléka jsem jako vždycky nakoupila velkou zásobu (celkem 20 kg), protože ho první tři týdny pije fenka a následně na něm odstavuji štěňátka. Musí ho být dostatek stejně jako kaše pro štěňátka. Ve dvou týdnech, když začnou otvírat oči, je čas, aby ochutnaly Mišky poprvé syrové škrábané hovězí masíčko. Šmakuje báječně a tak ho každý den trošku dostanou pro chuť. Ve třech týdnech začínám se skutečným pomalým přecházením na jinou potravu než je mateřské mléko. Postupně přidávám různé dobroty a sleduji, jestli nějaká nová věc nevyvolá zažívací potíže či průjem. Stravu mám ale už celkem zaběhnutou a tak nějak průjmy či zvracení nehrozí.

                        Konečně tu máme 4. týden a hezké počasí k tomu. Jde se poprvé ven. Na sluníčko a zelenou travičku. Všechno je nové, neznámé pachu a zvuky štěňátka matou a drží se raději své maminky za sukni. Pochopitelně mlíčko od maminky chutná i venku báječně. Každou další výpravou ven se zvětšuje okruh výletů do okolí. Velmi rychle leoňátka pochopí, že je lepší vykonávat potřebu venku než v domečku a hned druhý den se ráno hlásí, že nutně potřebují jít ven na travičku. Snažím se fotit, ale hraní a mazlení je přednější. Jakmile se kulíškové unaví, začnou se ukládat ke spánku. A to je pokyn pro mě, abych je uklidila zase domů do teplého domečku. Trošku spánku a znovu ven. Teď tedy nastává ten pravý kolotoč a práce. Naštěstí na to nejsem sama a kromě čtyřnohých chůviček je tu také Jarda, který pomáhá nosit Mišky ven a domů a pokud nejsem doma, zastane i roli kuchaře a číšníka. Jo, jo, je to tak. Není jednoduché předložit správným způsobem správně připravenou krmi té bandě malých čtyřnožců. Zatím jim všechno chutná, ale mlíčko od maminky stále vede. Mišky jsou velmi dobře pohyblivé, což je pro mě jedna z velmi podstatných věcí. Dostávají denně nové hračky, které rozvíjejí jejich dovednosti. Brzy zprovozníme jejich obrovskou zastřešenou hernu ve dvoře, kde si dosyta vyhrají a hlavně tam mohou být i za nepříznivého počasí. Jediný problém budeme letos mít s uhájením jejich hraček a všelijakých pomůcek před nenechavou Leontýnkou. Ale zas budou mít Mišky dobrého kumpána na hraní. Jen se bude muset všechno uklízet, pokud nebude v herně nějaký dvounohý strážce pořádku. Leontýnka všechno zabaví a bohužel, také většinou rozkouše.

                        Začínáme šestý týden společného života. Mišky se naučily téměř okamžitě čistotnosti, dobře jedí a zvládají už všelijaké dovednosti. Na denním pořádku jsou hry
a drobné šarvátky se sourozenci. Pomalu se sžívají venku s celou smečkou. chvílemi se ovšem zdá, že štěňátka nejsou Fialky, ale Cácorky, která si na ně dělá od samého začátku nároky. Almička jí ovšem pokaždé vysvětlí takovým zvláštním bručením, že nejsou její, ta raději ustoupí a zaujme roli vrchního strážce smečky. To je funkce zodpovědná, protože tolik uhlídat tolik hlaviček a ještě více nožiček, to není jen tak. Vypomáhat musí všechny holky. A stejně jako Bora vyprávěla svým vnoučatům pohádky, dělá to dneska i Almička. Alespoň se mi to vždycky tak zdálo, když se štěňátka sesypala kolem ní, takovým zvláštním způsobem k ní vzhlížela, snažila se jí přátelsky olíznout a ona se k nim něžně skláněla jakoby jim šeptala do ouška všelijaké pohádkové příběhy. Přesně tak je to nyní s Almičkou a jejími vnoučátky. Krásné, věřte!
Štěňátka už ochutnala spoustu dobrot. Po maminčině mlíčku vede jednoznačně masíčko všeho druhu a samozřejmě že chutná i náhradní mlíčko, jogurty, tvaroh, podmáslí, med, žloutky, kaše pro štěňátka, banány, jablíčka a různá zelenina. Kombinací máme hodně a všechny jsou dobré. Tento týden ještě přibudou další dobroty. Vyzkoušíme také některé vnitřnosti a konečně dojde i na rybu. Poprvé dostanou hovězí a telecí kosti. Ty jsou zatím víceméně na hraní, ale také slouží na posilování určité skupiny svalů na krku
a hlavě.

                        Dneska, 14. října, byl opět krásný den. Sluníčko malovalo podzimní dlouhé stíny, zlaté lupení zlehka opadávalo na zem, motýlci využívali snad poslední den
k letošnímu proletu, když už nás meteorologové straší s mrazy a sněhem a všude kolem nás panovala příjemná atmosféra babího léta. Mišky měly dvě milé návštěvy a dosyta se vymazlily. Pan Kostička se ale nějak zapomněl a počůral se při dlouhém chování přímo v náručí svého vděčného obdivovatele. Budiž mu to odpuštěno, ještě je to mrňavka mrňavá a neví, co se sluší a patří. Fialka vzorně kojila, babička Almička a tetička Žofinka vychovávaly a dělaly společnost. Malá Leontýnka je ze štěňátek nadšená. Až příliš, řekla bych. Skáče a zpívá kolem nich, že mám obavy o jejich zdraví. Musí být tudíž zatím stranou štěňátek a pouze občas ji k nim pouštím, ale je pod přísným dozorem.
Hry a drobné šarvátky mezi sourozenci jsou na denním pořádku. Tetička Žofinka s nadšením myje kulíškům tlamičky po každém jídle, protože olízne alespoň drobínek nějaké dobroty. Žofinka by za jídlo položila život, jak moc ráda jí. A není vůbec vybíravá.
Když píšu tyto řádky, Mišky spokojeně oddychují v domečku. Bříška plná, hlavou se honí určitě pěkné sny....maminka Fialka leží opodál a střeží svá leoňátka. Je klid a ticho jako v chaloupce u broučků....jdeme už úplně všichni spát. Ráno je brzy budíček a hajdy zase ven, mráz nemráz.


                        16. října dostaly Mišky novou hračku. Tunel. Jeden by si myslel, že se budou té obrovské roury bát, ale kdepak Mišky! Okamžitě ji vzaly útokem. A dokonce v protisměru, takže došlo k ucpání tunelu....zápletka jako z nějaké veselohry....nikdo nechce couvat, kulíškové se derou proti sobě uprostřed tunelu plnou parou vpřed...nakonec se z každé strany vynoří několik kulíšků a trasa je opět zprovozněna.... A za nějakou dobu se ukázalo, že je to dobrá skrýška a že se tam dá i pěkně spinkat.
Mišky je třeba pochválit, protože jsou už čistotné a rychle pochopily, že hromádky je lepší dělat venku na trávě než ve vlastním domečku, paráda.
Jezdí návštěvy, o zábavu máme postaráno. Hlavně je dostatek ručiček na hlazení a občas kápne i nějaká ta dobrota. Jen kdyby nám ještě vydrželo pěkné počasí, abychom mohli být všichni co nejvíce na zahradě. Ale i na dvoře je to fajn, herna je připravená a tím pádem bude další zábava.


                        Opravdu každičký den se tu něco děje. Mišky prožívají svůj šestý týden života. Užívají si doslova každou hodinku. Asi největší změnou je, že se maminka Fialka rozhodla štěňátka odstavit. Probíhá to u všech našich leonek vždycky stejně. Jednoho krásného dne se maminka rozhodne, že už je dost toho kousání a škrábání a neustálého dožadování se mlíčka a tak se pěkně navečeří, zavolá takovým zvláštním hlasem štěňátka a celou večeři jim vyvrhne. Pro neznalého diváka to může působit dosti nepříjemně, ale je to tak správně. Od té chvíle musím pamatovat na to, abych fenku krmila tím, co mají dostávat štěňátka a dávat jí po chvíli druhou porci, která už je určena opravdu jí. Pozoruhodné je, že ačkoliv mají v miskách to stejné jídlo, které jim vyvrhne maminka, to od ní je vždycky lepší. Takže od pátku 15.10. odstavujeme s Fialkou štěňátka postupně tak, aby už jedla výhradně sama ze svých misek masíčko a jiné dobroty. 20 kg sušeného mlíčka pro štěňátka je pryč, ještě nám zbývá poslední kyblík kaše, kterou Mišky oblibují a pak už bude opravdu jen masíčko se zeleninou, jogurtíky, tvaroh, med, vajíčka.....Dneska slavíme 6. týden věku, všechny Mišky už mají požadovanou váhu 6 kg a maminka Fialka tráví dobrovolně první noc venku. Doposud zde vždycky spala a hlídala si svá leoňátka. Dobře ví, že už jsou dosti samostatná a není třeba tolik její péče. Přes den ale tráví veškerý čas s nimi, ať už doma nebo venku. Mišky se dožadují stále častějšího a delšího pobytu venku. Dávají to najevo hlasitým jekotem. Když zrovna "vyzpěvují" doma a někdo zavolá, asi se hodně diví, co to tu s těmi nebožátky vyvádíme. Nevyžadují už tolik spánku, ale potřebují nějakou zábavu. No a ta je asi lepší venku než doma. Když si dostatečně zaběhají, pohrají, roztrhají nějakou tu krabici apod. ulehnou spokojeně ke spánku. Venku. To je chvíle, kdy je odnášíme domů do jejich domečku. To se jim nelíbí a chvíli je tu křik. Naštěstí po chvíli i ten poslední křikloun usne a na nějakou dobu se tu rozhostí ticho a klid a je slyšet jen spokojené oddychování.
Bohužel jsme měli také tento týden první nehodu. Mezi spadanými jablíčky jsou včelky, vosy a sršně a jedna taková proužkovaná žlutá potvůrka kousla malé leoňátko do tlapičky. Nářek byl veliký. Naštěstí jsem byla s nimi, sršeň rychle z tlapky odstranila a běželi jsme domů na ošetření. Kulíšek dostal tabletku, aby náhodou nenastala nějaká bouřlivá alergická reakce a nožku jsme máčeli v chladné octové vodě a za chvíli bylo dobře. Mišáček se prospal a už o ničem nevěděl. Nehoda měla šťastný konec. Dobře vím, že takové sršní kousnutí může mít pro malé štěně, ale i pro dospělého psa dosti dramatický průběh. Raději jsme se ohlásili naší dvorní paní veterinářce pro případ, že bychom museli řešit nějaký takový těžký průběh. Nebylo to potřeba.
Také došlo k prvnímu zatoulání kulíšků. Dvě nejčipernější Mišky šli za Fialkou do zadní části zahrady. Fialka odešla za mnou a ostatními štěňátky a ti dva tam zůstali. A vůbec jim to nevadilo. Obrovská hromada dříví byla zajímavější a tak si hráli a zapomněli na celý svět. Nevnímali mé volání. Běhala jsem po zahradě a hledala dvě ztracené Mišky. Zahrada je rozlehlá a tak mi chvíli trvalo než jsem ty dva lotříky objevila. Teprve, když jsem přišla do jejich blízkosti, věnovali mi pozornost, s nadšením se ke mně vrhli a doprovodili mě k ostatním. Uff....strach jsem o ně měla pořádný!