Nová stránka 1

5 psů/Rüden/dogs + 2 fenky/Hündinen/females
průměrná porodní váha štěňat 700 g

Jména štěňátek

Lokrik P.

Larry P.

Lucky P.

Lenny P.

Leontýn P.

Leontýnka P.

Lea Sisi

Čekání na porod krátila Iris Almička, která jí dělala společnost. Střídavě obě obývaly jednu nebo druhou porodní bednu.
V neděli 11. dubna nastal pro Iris den "D". Noc před porodem ale Iris postihly záhadné zažívací potíže a celou noc prochodila, vůbec si neodpočinula.
Po příhodě s Almičkou, kdy jedna z verzí jejího problému s mrtvými štěňátky vyřčená veterinářem byla otrava, jsem měla o Iris velký strach.
Ale nakonec se vše v dobré obrátilo. Přesně v 9.30 hod spatřila světlo světa paní Červená. První štěně se narodilo na dvoře stejně jako minule. Asi je to Iris zvyk.
Samozřejmě, že se narodilo mě do rukou, tak jako vždycky všechna štěňátka. Fenka byla velká a cestu k nám určitě neměla snadnou. Sotva jí Iris překousala pupeční šňůru a omyla jí, paní Červená se už plazila k mámině bříšku na mlíčko. Stejně hbití byli i ostatní kulíškové. Celý porod probíhal naprosto klidně až na to, že se narodila samá velká štěňata a jejich porod dal Iris dost zabrat. Po 7. štěněti následovala dlouhá pauza a pak se narodilo 8. štěňátko, fenka, ale bohužel už byla mrtvá. Strašlivě mě to mrzelo. Pokoušela jsem se jí oživit, ale bylo už pozdě. Porod byl u konce. Iris se uklidnila, zalehla ke štěňátkům pokojně pijícím mlezivo a tvrdě usnula. Na druhý den jsem upekla Iris masový dort, abychom oslavili Leontýnky. Dort byl jen pro ni, chutnal skvěle a pro nás zbyl jen ten přípitek.

Leontýnky jsou neobyčejně hodná, tichá a spokojená štěňátka. Už jsme pár vrhů odchovali a tak mohu říci, že tohle je zatím náš nejhodnější vrh. Vůbec o nich nevím, maminka o ně vzorně pečuje a sama od nich nevstává, nepřevrací se a ven ji musím nutit lstí. Vezmu jednu Leontýnku a nesu ji ke dveřím. Iris opatrně vstane a jde za námi. Rychle se vyvenčí a honem domů do domečku ke štěňátkům.
Štěňátka jsou u nás po celý čas stále u maminky. Neodkládáme je do žádných bedýnek či košíků. Pouze když měním podložky v bedně, jsou štěňátka odložená na nejnutnější dobu
v košíku. Ano, je to pro nás nepohodlné v tom smyslu, že musí neustále někdo na štěňátka dohlížet, že nemohu na dvě hodiny od nich odejít a jít třeba spát nebo se věnovat něčemu "užitečnějšímu". Ale myslím si, že mláďata mají být s matkami, jak ta lidská, tak ta zvířecí. A všechna ta práce kolem a nevyspání k chovu psů patří. Fenka je mnohem klidnější, když má štěňátka u sebe a ta jsou určitě spokojenější. A o to přeci jde. Vím, že by mě holky poslechly a ležely by u košíku se štěňaty a pozorovaly by je a nehrozilo by nebezpečí jejich zalehnutí apod., jenomže..... Jednak se příjemné pozorovat to počínající hemžení v domečku štěňátek a pak se dá v klidu u nich číst, psát nebo třeba plést, zkrátka ten čas lze využít. Štěňátka chovám proto, že mě to baví a snažím se jim vytvořit co nejlepší podmínky a prostředí. Odměnou jsou mi spokojení kulíškové i maminka, kterou v žádném případě trvalý kontakt s potomky nevyčerpává, jak se také někdy uvádí. Ba právě naopak! Fena je klidnější.

Původně jsem měla v plánu, že Almička po nevydařeném porodu dostane od Iris dvě štěňátka, o která se bude starat. Ale Alma ztratila rychle mléko a i když vím, že by se laktace obnovila, už jsem to nechtěla udělat. Jenomže Almička o kulíšky hodně stála. Jak to tedy vyřešit? Stále tvrdím, že ti naši leonci mají víc rozumu než mnozí lidé a jak vidno, holky si
i tuto neobvyklou situaci vyřešily po svém. A my zase jen zíráme.....Alma smí do domečku k Iris a dokonce čistit štěňátka. Jen dávám pozor, aby Leontýnky u Almy nehledaly mlíčko. Kdo má doma dva a více psů, zejména jsou-li to jen fenky a chová štěňátka, ví, o čem je zde řeč. První dny po porodu totiž nechce většinou fena do své blízkosti, natož do porodní bedny, žádného psa pustit. Instinktivně chrání štěňátka. A Žofinka? Ta hlídá u domečku a všechno pečlivě sleduje. Má tady přeci největší zkušenosti! Odchovala u nás s Borou, Almou, Cácorkou a Iris všechna naše leoňátka, asistovala u všech porodů, zaučovala kulíšky do psích her a zkoumání zahrady. Nu počkáme si, jak se náš společný život bude v příštích týdnech vyvíjet.

V každém případě prožíváme tento týden období klidu. Kulíškové pijí a spí, Iris s Almičkou zajišťují jejich hygienu a kromě úklidu porodní bedny a přípravy jídla pro Iris, není nyní žádná další práce. Štěňátka pěkně přibývají na váze, slastně se rozvalují u maminky či tetičky a jsou tichá a spokojená.

Nezvaný host
Chvíli jsem se rozmýšlela, zda následující nemilou příhodu napsat či nikoliv. Nakonec jsem se rozhodla ji napsat, protože je dobré vědět, co všechno se může stát.
V pondělí v noci k nám zavítala otrávená krysa či nějaká jiná myší potvora. Na zdejším statku patrně vyhlásili boj myšákům. Omámená myšáková vlezla kanálem na dešťovou vodu zvenku přímo pod náš vjezd a zaběhla pod auto. Holky ji samozřejmě nemohly propást a ve vteřině se strhla obrovská čina. Leonky zle štěkaly na poplach. Okamžitě jsem vyběhla ven, ale už bylo pozdě. Z Husarčina čenichu tekla proudem krev.......povolala jsem Jardu na pomoc. Holky jsme zavřeli a pak jsme zjistili původce toho pekla. Obrovská krysa schovaná za kolem auta. Byla sice už jen napůl živá, ale přesto dokázala Husarku ošklivě poranit. Nezvaného hosta jsme odstranili a teď se muselo rychle pomoci Husarce. Všude byly kaluže krve, ona sama byla celá zkrvavená......hrůzný pohled. Doma jsem se ji snažila ošetřit. Naštěstí poranění nebylo rozsáhlé, jak by napovídalo množství krve. Myšáková potrhala Husarce "jen" nos. Jenomže krev nešla zastavit. Všechny gázy i hadříky rychle nasakovaly krví. Tohle doma nezvládneme, musíme k veterináři, to bylo jediné jasné. Takže uprostřed noci volám veterináři, povolávám sestru se švagrem ke štěňatům a jedeme na veterinu. Teprve tam se podařilo krvácení zastavit. Husarka dostala nějaké injekce a domů ještě antibiotika. Myslím, že byla trochu v šoku po tom zážitku i ztrátě krve. Zbytek noci spala doma, abychom ji měli pod kontrolou. A když se ráno vzbudila dorůžova vyspinkaná, tvářila se, že se vlastně vůbec nic nestalo. Jen ta krev mnohde venku prozrazuje tu šílenou příhodu. Naštěstí nebyla venku Žofinka, která by se jako jediná dostala pod to auto a asi by dopadla mnohem hůř než Husarka. Při pomyšlení, že by se toto mohlo stát, když jsou venku štěňátka......raději nedomýšlet. Fotodokumentace nám zde chybí. Přítomen nebyl žádný pohotový fotoreportér....

Ve středu jsem přivezla leonkám hovězí kosti. Almičce vyvstal velký problém. Být u štěňátek nebo u kostí? No, nakonec její nezkrotná chuť k jídlu zvítězila a odebrala se na dvůr ke kostem. Jenomže tam asi nehodlala setrvat dlouho a tak vymyslela plán. Kosti si zahrabe na zahradě a bude si pro ně ve volných chvílích chodit. No, to by jí vyšlo, kdyby kolem sebe neměla tolik zvědavých očí. Samozřejmě, že jí některá z leonek viděla při práci a vzápětí pracně zahrabanou kost vyhrabala a ukradla. Almička byla nešťastná a tak si začala místa s poklady střežit. Vybrala si pro úkryt strategické místo u dveří do kuchyně, aby alespoň zvenčí mohla pozorovat pohyb kolem porodní bedny se štěňátky. Tak jsem jí také skrz ty dveře vyfotila. Po několika hodinách střežení kostí vzdala a raději zas přišla za námi domů a věnovala se Leontýnkám.

Celý první týden života Leontýnek se odvíjel bez nejmenších problémů. Kulíškové jí, spí a nechávají se rozmazlovat maminkou Iris a tetičkou Almou. Pěkně přibírají na váze, jsou spokojení a tišší. Dokonce se i vyspím. Iris je až neskutečně klidná a pozorná, od štěňátek prakticky sama nevstává. Ke konci týdne ji už nechávám spát mimo porodní bednu, pokud chce. Přesně po 2,5 hodině mě vzbudí a to je jasný pokyn, že jdeme krmit. Uloží se pod mým dohledem k Leontýnkám, já je pěkně urovnám do řádek na pití a jdu si lehnout. Slyším jenom slastné pomlaskávání, které po pár minutách slábne, jak štěňátka s nacpanými bříšky usínají stulení u maminky. Samozřejmě tu nechybí tetička Almička a také mají tradiční "náhradní matku", tentokrát v podobě medvídka, tedy spíše medvědice, s laskavým výrazem ve tváři.

Začíná nám druhý týden společného života s Leontýnkami.
Velkou novinkou je, že se objevují malinkaté škvírečky v očích. Štěňátka začnou pomaloučku otvírat očka. Zároveň rostou a rozlepují se ouška. Bude ale ještě chvíli trvat než opravdu uvidí a uslyší. Zatím je jejich nejvyvinutějším smyslem čich. A ten tedy mají! Jakmile se v místnosti objeví Iris nebo Almička, okamžitě je zavětří a začnou na svých neohrabaných nožkách běhat po svém dočasném domečku a hledat je, protože to je zdroj jejich největší rozkoše, mlíčka a masáží. Ano, rozumíte dobře. Leontýnky už se neplazí po bříšku, ale snaží se o chůzi. Nožky jsou značně vratké, ale což, komu to vadí, že Leontýnky budí zdání potácejících se opilců. Důležité je být první u mléčného baru a zaujmout tam co nejvýhodnější místo. Ale musím napsat, že i v tomto jsou celkem ukáznění a dají se rychle do řádek ke knoflíčkům s mlíčkem a pochutnávají si. Naštěstí má Iris dost mléka, přikrmovat se nemusí a doufám, že ještě alespoň další týden vydržíme jen s mateřským mlékem. Teprve pak nastoupí silné lákadlo v podobě naškrábaného libového hovězího masíčka. A jak je vidět z fotografií, daří se štěňátkům skvěle.

Tzv. náhradní matka, medvědice, funguje bezvadně. Nejedna Leontýnka se rozvaluje na jejích plyšových nožkách. Jsou i takové, které hledají u plyšáka mlíčko.....

Iris se s Almičkou ráda podělí o péči o štěňátka. A kde nestačí k masáži bříška jeden hebký jazýček, tam jsou k dispozici třeba i dva najednou. To je pak teprve účinná masáž!
Iris už s Leontýnkami netráví tolik času v porodní bedně. Nakrmí, v klidu s nimi poleží, bříška promasíruje a pak si jde odpočinout. Buď zůstává se mnou doma a spokojeně pochrupkává nebo si jde lehnout ven, kde je přeci jenom chladněji. Ale celou noc spí se mnou doma a v pravidelných intervalech chodí kojit kulíšky, aby náhodou přes noc nevyhládli. Všechno probíhá v naprostém klidu a ke vší spokojenosti všech zúčastněných. Mám z holek, Iris a Almičky, a jejich spolupráce, velkou radost.

Nesmím zapomenout, že venku máme neúplatnou ochranku. Za každého počasí jsou Cácorka s Husarkou připravené vyštěkat všechny nezvané dvou i čtyřnožce.

Začátkem třetího týdne dochází v porodní bedně k dalším významným událostem. Oči štěňátek se úplně otevřely. Jenomže na svět se ještě Leontýnky přeci jenom nedívají. Už to ovšem nebude trvat dlouho a budou doopravdy vidět a vnímat svět kolem i očima. To stejné platí o uších. Viditelně jim narostla ouška a jsou skoro rozlepená. Na první pohled je patrné, že už po bedně běhají psíčci. Nožičky jsou jistější a když se zadaří, Leontýnky přejdou celou velkou bednu. A ta jejich je opravdu veliká, měří 2 metry a 30 centimetrů. Ještě nechávám otevřená dvířka a samozřejmě už málem jedna z Leontýnek vycestovala ven. A kdo jiný než paní Červená. Almička s Iris dál pečují o štěňátka. Iris je mi trošku líto, protože kulíškové už pěkně škrábou. Někdo štěňatům zatřihuje drápky, já to nedělám. Místo jedné špičky bych zastřižením vytvořila na jednom drápku dvě ostré. Osvědčilo se mi zabroušení drápků, ale to se zas nelíbí štěňátkům, protože je to pracné a ona musí delší dobu držet a být pokud možno v klidu. A tak raději ošetřuji kůži na bříšku mamince Iris, aby neměla žádné bolavé šrámy.

Je středa 28. dubna. V životě Leontýnek nastala zásadní změna. Slyší! A to je tedy něco, když se takový kulíšek vynoří ze světa absolutního ticha do světa zvuků. Pomalu budeme zkoušet všelijaké zvukové taškařice jako vysavač, fén, mixér, pokličky, ale také zvuky zvířat a třeba aut nebo vlaku, které máme nahrané. Až začnou chodit ven, škála zvuků se rozšíří. Pomalu nám nastává ten správný čas her a učení s Leontýnkami. Není to mnohdy snadné, ale zato náramně zajímavé a často zábavné.
Štěňátka také prvně ochutnala škrábané syrové hovězí masíčko. Ten obrázek už dávno znám a přestože se stále opakuje, vždycky je to vzrušující podívaná. První sousto masíčka dám prstem štěněti na jazýček.........to párkrát mlaskne, sousto spolkne a okamžitě se začne shánět po dalším. V tu chvíli se ze štěňátka stává malá piraňa. Zatím je masíčko jenom tak
pro chuť. Na pořádný nášup si musí ještě chvíli počkat. Teď maminka plně kojí a ještě nějaký ten den nebudeme v jídelníčku nic měnit. Začátkem týdne jsme museli kulíšky prvně odčervit. Fuj, fuj, fuj.....to vůbec nechutnalo dobře. Nyní dostali na odčervení sirup, ale příště už dostanou raději půlku tabletky. Tu spolknou a nebudou o nějakém odčervování nic vědět. Dobrá zpráva je i ta, že Leontýnky už zase o chlup lépe poslouchají nožičky a přeběhnout celou bednu tam i zpátky není zas až tak velký problém. Začínají první hrátky mezi sourozenci a dokonce se ozývá cosi, co by se dalo s trochou dobré vůle nazvat vrčením či štěkáním. Zoubky jsou schované pěkně v takové měkoučké obálce, jak říkám stavu, kdy jsou zoubky již na pohmat zřetelné, ale ještě je kryje kůžička.

V tuto dobu jsou štěňátka asi nejméně fotogenická. Je to díky jejich čerstvě otevřeným očím. O týden později už to zas bude mnohem lepší.
Jak je z obrázků patrné, Leontýnky se stále nejvíce věnují jídlu a odpočinku. Občas dají hlavy dohromady a vymýšlí, jaké lumpárničky spolu za pár dnů podniknou. Do košíku, kam je odkládám při čištění jejich domečku, už se skoro nevejdou a u mámina bříška už je také větší tlačenice. Leč zatím se vždycky všechno obešlo bez křiku a nářku ke všeobecné spokojenosti.

A nesmím zapomenout, že v neděli štěňátka ochutnala mléko z mističky. Docela to šlo, byť chvílemi se zdálo, že mléko výrazněji svědčí pleti a srsti než žaludku.

Je pondělí a začínáme čtvrtý týden společného života s Leontýnkami. Všechna štěňátka už mají prořezané špičky zoubků. Chudinka maminka Iris! Kromě ostrých drápků teď přibudou i špičaté zoubky. Každý den už budou Leontýnky dostávat nějakou dobrotu navíc a během týdne si navyknou na jiný řád v krmení. Mléko a kaše pro štěňátka a syrové hovězí maso se stane denní součástí jídelníčku. Postupně budu přidávat další potraviny a nenásilně dojde k odstavu štěňat. Naše feny mají celkem dobře zachované přirozené instinkty a tak dojde
i na krmení vyvrženou potravou od matky. Nebráním tomu, jen musím zvolit pro Iris takovou skladbu stravy, aby vyhovovala štěňatům.
Od včera u nás prší a to je moc mrzuté. Leontýnky by jinak šly dneska poprvé ven na trávník do zahrady. Předpověď počasí na celý týden není zrovna příznivá, ale věřím, že nebude pršet celý týden a přeci jenom se venku proběhnou. To bude obrovský zlom v jejich životě. Moc se na to těším, že budeme všichni společně venku, že si holky zase rozdělí role
a budou si hrát i střežit štěňátka všechny společně. A bude se lépe fotit a hlavně bude koho a co fotit.

Jistě dobrá zpráva je, že nám pomalu končí karanténa a tím pádem mohou začít jezdit návštěvy. A ty my máme moc rádi. Vždycky je víc ručiček na drbání, navíc tu a tam kápne nějaká ta dobrota pro holky navíc, ale hlavně je daleko víc zábavy. Mohu tedy pozvat nejen budoucí majitele štěňátek Leontýnek, ale i všechny, kteří se chtějí s leonky seznámit nebo se jen tak pomazlit se štěňátky. Dokonce rádi uvítáme i našich pár anonymních kritiků, aby nás v Milotičkách navštívili. Třeba budete mít odvahu říci nám své výtky do očí a vysvětlit nám, co a jak dělat lépe. Člověk se učí celý život a my rozhodně nejsme uzavřeni novinkám, poznávání a světu.
Druhou polovinu tohoto týdne výrazně poznamenala nemoc Almičky.

10.-16.5.2010

17.-23.5.2010

Dnes jsme společně započali šestý týden společného života s Leontýnkami. S úžasnými Leontýnkami! Přeci jenom jsem už pár vrhů odchovala, ale tento je naprosto bezkonkurenční svou tichostí. Kulíškové si hrají snad na němý film či co. Honí se, koušou, všelijak obírají, ale skoro u toho nevydají ani hlásku. Pouze když se potřebují vyvenčit a jsou právě doma, dovedou se velmi hlasitě přihlásit o svá práva. Od té doby, co začali chodit ven, neobjevilo se v jejich domečku ani jedno "voňavé" nadělení. Jsou zkrátka čistotné. Ale to je tak vždycky, v tomto prim nehrají. Jejich mazlení s dvounožci je velmi jemné a láskyplné, žádné kousání nosu či uší, tahání za vlasy apod., jak to často bývá.
Hezké je pozorovat, jak se snaží přimět starostlivou Žofinku ke hře nebo rozesmáté tvářičky pokaždé, když se objeví maminka Iris nebo tetky Cácorka s Husarkou. Fialka si drží stále jakýsi odstup, ale je vidět, jak moc jí ti mrňouskové zajímají. Jenomže dobře ví, že její postavení ve smečce jí nedovoluje předběhnout Cácorku či Husarku. Ze zkušenosti vím, že tento týden se i tato situace změní a Fialka se stane oblíbeným kumpánem štěněčích her a veselí.