Májová láska Husarky
18.-20.5.2010

            Občas se stane, že je všechno jinak než si člověk představuje či plánuje. Proto často říkám, že plánovat se nemá. Krytí Husarky jsme měli naplánované celý rok, ale do cesty se nám nepřipletly jen jednotlivé klacky, jak se říká, ale přímo hromady klestí.
                  Nejprve omylem vyhodnocené kyčle od hodnotitele MSKCHPL, což bylo pro KCHL natolik nepřípustné, že odmítl Husarku zbonitovat. Založili jsme pro ni tedy novou chovatelskou stanici a Husarku přihlásili o třičtvtě roku později na bonitaci do MSKCHPL. Den před bonitací začala hárat. Ve stejnou dobu se Almička potýkala s těžkou nemocí a tak jsme narychlo museli přehodnotit naše plány na krytí Husarky. Vybrat ženicha není nikdy snadné, ale tentokrát to bylo mimořádně těžké právě proto, že byl na vše nedostatek času. Nechtěli jsme již krytí Husarky odkládat, protože jsou jí tři roky a to je nejvyšší čas na první krytí. Nebudu zde popisovat peripetie kolem vydání krycího listu. To udělám na jiném místě.
                    V úterý ráno jsme vyrazili na cestu. Husarka jako obvykle natěšená z výletu, já trochu nervózní, protože nemocnou Almičku a štěňátka tu bude opatroval tatínek se sestrou. Kdyby nebylo té nemoci, nebylo by to nic neobvyklého. Takhle to ale bylo složitější se zajištěním všeho potřebného pro Almu. Naštěstí je její stav celkem stabilizovaný. A musím říci, že péči měli všichni vynikající.
Počasí nám na cestu nepřálo. Déšť, silný vítr a zima. Navečer jsme dorazili k cíli. Byli jsme mile přivítáni majiteli leonka i jím samotným. Šli jsme společně na procházku překrásnou jarní přírodou. Oba leonci si pobíhali, ale jakmile se ženich pokusil o nějaký náznak aktu krytí, byl zapuzen. Husarka nám dávala jednoznačně najevo, že tenhle "měkkota" nebude otcem jejích štěňátek. Ano, vybrala jsem psa, který se mi líbil nejen vzhledem, ale také velmi mírnou povahou. A to naší dominantní Husarce nebylo po chuti. Kamarád ano, ale ženich ne! Pochopili jsme a protože jsme nechtěli žádné násilí při krytí, rozhodli jsme se přespat a ráno jet k jinému leonkovi. Majitelům to bylo moc líto, protože se jim Husarka líbila a navíc se s nimi, potvora, pěkně šmajchlovala. Asi se tak trochu omlouvala, že toho jejich hodného kluka nechce. Druhý den ráno jsme se vypravili na cestu za dalším ženichem. Věděli jsme, že nás na místě čeká špatné počasí, jenomže co dělat? Krytí nepočká. Odpoledne jsme přijeli na místo a s majiteli nám dobře známého Matzeho jsme odjeli na louku za město. Leonci se vyběhali a pak začala testovací hra naší Husarky. Matze naštěstí věděl, oč jde a najednou Husarka zjihla a bylo vidět, že tenhle kluk uspěje. Jenomže nám dokončení krytí zkazil liják. Museli jsme se schovat a po dešti začít námluvy znovu. No, jednoduché to nebylo, ale krytí se nakonec vydařilo. Husarka má zkrátka svou hlavu a své představy. Vzpomínala jsem na první námluvy Bory, protože se nyní situace v mnohém opakovala. Naštěstí mají majitelé Matzeho pochopení díky mnohaletým zkušenostem a nespěchali u krytí. Dali oběma potřebný čas. Husarka se chovala trochu jako princeznička a výborná herečka. Rozdávala úsměvy na všechny strany, mazlila se s námi všemi a provokovala Matzeho, kterému zároveň dělala drahoty. Všichni jsme byli mokří a zmrzlí, ale ti dva byli nakonec spokojení. Husarka slastně pobrukovala v autě a domů se vrátila patřičně namyšlená a důležitá.
                    Přiznám se, že tentokrát jsem víc než kdy jindy zvědavá na sono vyšetření, jestli nám ukáže štěňátka.
                   
                    Děkujeme Kerstin a Ralfovi za přijetí a pomoc při krytí. Jejich leonka právě porodila štěňátka a přesto se nám tolik věnovali.

                    Díky počasí jsem nemohla fotit. Jen jednu chvíli, kdy drobně mrholilo jsem udělala pár fotek Husarky. Než přijel Matze, už zase pršelo a bylo po focení. Teprve cestou domů jsem na jednom parkovišti udělala alespoň pár fotek na památku.

Husarka s Jardou vyhlížejí ženicha Matzeho.

Konečně Matze přijel a rozesmátá Husarka  mu běží naproti.

Cestou domů jsme mohli na jednom parkovišti udělat alespoň pár fotek spokojené Husarky.
Ten chlapík v nadživotní velikosti nejprve Husarku trochu poděsil, ale nakonec mu podlezla mezi nohama a  zapózovala.
To už ji sledovali diváci a ona si toho byla dobře vědomá.
   
Chtěla jsem udělat dvojportrét, ale než jsem se připravila, začali se na chodníčku před trávníkem shromažďovat obdivovatelé leonků.
Díky tomu se mi Husarka pěkně fotila. A že jen září a je spokojená, to je koneckonců dobře vidět z fotek.
Na parkovišti byl velký provoz a právě zde bylo několik autobusů s turisty.
  
Jarda nelenil a začal odpovídat na zvídavé dotazy turistů. A Husarka se předváděla!
Přišlo mi legrační, jak byli lidi odděleni tím řetízkem u chodníčku od Husarky s Jardou. Nikomu se do té mokré trávy nechtělo
a Jarda s Husarkou na chodníček nemohli jít, protože by znemožnili průchod ostatním.
Je to vždycky potěšení, když lidé na leonky reagují vstřícně a zvědavě.
Takováto setkání dělají plemeni velkou reklamu v tom nejlepším slova smyslu.