Jak se Almička vypravila za ženichem
aneb v nouzi poznáš přítele
8.-9.12.2007

Někdy se zdá, že se věci a události vymknou jakékoliv naší kontrole či přání. Vše se zkrátka děje jinak než podle představ a plánů.
Protože jsem chtěla cestovat příští rok v březnu znovu na Cruft´s Dog Show, plánovala jsem krytí Almičky až na pozdní jaro. Když z mého cestovního plánu sešlo, podlehla jsem přání několika zájemců o štěňátka a rozhodla se pro krytí již nyní v prosinci. Všechno ale nabralo rychlý spád. Hárající Bora s Cácorkou probudily k časnějšímu hárání i Almičku. Krycí psy jsem měla vybrané a tak ještě rychle požádat o vystavení krycího listu. V duchu minulých krytí Almy jsem se spoléhala na to, že pojedeme k ženichovi opět ve stejný den jako předtím. Ale ouha. V pátek jsme šly spolu na odběr krve a když jsem se odpoledne dozvěděla výsledek vyšetření hladiny progesteronu v krvi, bylo mi jasné, že je všechno jinak. Musíme jet hned zítra, tj. v sobotu, protože v neděli už bude pozdě. Příroda opět ukázala svá mocná kouzla. Ach jo! Byla jsem doma sama. Kde teď narychlo vzít ochotného řidiče? Zkoušela jsem, zkoušela.....ale nedařilo se mi. Večer už jsem si řekla, že to tak má asi být a že tedy Almička nikam nepojede. A najednou se pozdě večer ozval telefon a známý hlas se mě  ptal, kdy tedy zítra pojedeme. Nemohla jsem tomu uvěřit! Honem jsem nachystala na cestu vše potřebné, Almičce oznámila, že přeci jenom za ženichem pojede a zajistila holkám hlídání a společnost na víkend.
O páté hodině ranní jsem s Almičkou vyrazila do Prahy, kde jsem měla sraz s naším mimořádně ochotným řidičem. Přeložili jsme věci z jednoho auta do druhého a uháněli ranní Prahou k Magdeburgu. Cesta nám pěkně ubíhala v družném rozhovoru a krátce po poledni jsme byli na místě. Ženich, náš starý známý Forest, byl zrovna na procházce. Pustili jsme Almičku na zahrádku a za chvíli přiběhl Forest. Byla to láska na první pohled. Forest je velmi galantní nápadník. Od naší první návštěvy získal zkušenosti a bylo to znát. Alma měla chuť si s Forestem trochu pohrát a viditelně měla skvělou náladu. Krytí proběhlo nejlíp, jak mohlo, tj. bez jakékoliv pomoci dvounožců. Tak by to mělo být. Na psy se nesmí spěchat a to ani na úkor našeho pohodlí, když třeba prší, mrzne nebo je jiný nečas. Jim to rozhodně nevadí a o nás přeci nejde. Při krytí mají nejdůležitější roli psi a měli bychom jim dát šanci, aby si celý akt opravdu užili. Samozřejmě je řeč o situaci, kdy chovatel přijede s fenou ke krycímu psovi ve správný čas. Dnes už je mi také jasné, jak důležitou roli mají majitelé psa a feny. Nejen čtyřnožci, ale i dvounožci si musí padnout tzv. do oka.




 


Po aktu lásky jsme Almičku dali do auta, aby byla v klidu a šli sepsat potřebné papíry o krytí, občerstvili se a vydali se na cestu k domovu. Cestou dostal náš milý pan řidič nápad, že zajedeme na návštěvu k nim domů a v neděli dopoledne mě zaveze zase zpět do Prahy. Proč ne? Jen jsem měla trochu obavy ze setkání domácí fenky a hárající Almičky. Jenomže leonka Eliška je tak milé a dobře vychované stvoření, že měla z návštěvy Almy viditelnou radost. Alma na ní trochu bručela, to jako, aby si nic na ní nedovolovala, že ona je starší a tak...ale při procházce noční krajinou společně vyčuchávaly stejné myší díry a stejné stopy a tvářily se, že jsou dobré kamarádky. Dokonce se Eliška s Almou podělila i o skvělou večeři. A my, dvounožci, jsme měli také báječnou večeři. Však paní domu je jedinečná kuchařka!
V neděli odpoledne  jsme se cestou do Prahy zastavili na krátkou návštěvu u majitelů jedné z vnuček naší Bory, Annabelly Foresty z Vaňovské stráně. Byla jsem na ní moc zvědavá, vždyť je to dcera Foresta a naší Barbory B., sestry Almy. Belinka nás nadšeně vítala a předvedla nám snad všechny veselé kousky, které umí. Je moc šikovná, pěkně rostlá a na svůj věk má už krásnou srst, ale co je nejdůležitější, má se skvěle. Jenom je asi pěkně lakomá po babičce Boře, protože nám chtěla sníst všechno cukroví, které nám její panička připravila na stůl a postupně jej schovávala na lednici a kuchyňskou linku. Belinka je skokanka po mamince. Není pro ni problém kamkoliv vyskočit, vylézt, natáhnout se...Ale já vím, že to je jen dětská rozpustilost a že se časem naučí vybraným způsobům jako její kamarádka Eliška. Bylo to opravdu pěkné a milé setkání.
A tak se ten víkend neplánovaně proměnil v pěkný výlet.
 

Děkuju Hele, Jiřímu a Elišce, že narychlo změnili své plány na víkend a že nás Jiří doprovodil za Forestem.