První zlikvidovaná krabice. První samostatné výlety po domě.


Almiččin průtokový mléčný bar.
Maminka vypije mléko pro štěňata a štěňátka se napijí od mámy. A když máma Irmičkám uteče, nastane velké divení.


Odpočinek po dobrém jídle.




Irmičky jsou poprvé venku. Sobota 8.3.2008.
Počasí nám přálo, sluníčko pěkně svítilo.
V novém prostředí se jim líbilo. Pobíhaly po trávníku za maminkou a prozkoumávaly okolí. Ale úplně ze všeho nejdříve se jako na povel čůralo, kakalo a pak hrr k mléčnému baru "U Almičky". Paní Růžová je velká průzkumnice a tak netrvalo dlouho a objevila telecí kostičku. Hned věděla, co s ní. Dneska byla s Irmičkami venku jen maminka Almička a tetička Žofinka. Ale jen co si trochu zvyknou na venkovní prostředí, budou s nimi i ostatní tetičky. Pak teprve nastane ta pravá zábava a legrace.


 

A ještě něco na posilnění do bříšek...a spinkat.

Neděle 9.3.2008.
Maminka Almička utrpěla včera úraz nohy a musí mít pár dnů pohybový klid, aby se nožka rychle uzdravila. Dnes tedy  musela být na vycházku po zahradě přizvána náhradní chůvička. Vybrala jsem Cácorku. Ta zářila štěstím a brala svěřenou roli nesmírně vážně. Hlídala Irmičky opravdu svědomitě. Horší bylo štěňátkům vysvětlit, že chůvička pro ně nemá mlíčko. Cácorka jim trpělivě domlouvala a nakonec se zdálo, že Irmičky pochopily a raději se věnovaly hrátkám a prozkoumávání všeho nového kolem sebe.
Pobyt venku je pro štěňátka nesmírně důležitý a to v létě i v zimě. Od 4. týdne mohou zdravá štěňátka i do sněhu a mrazu. Samozřejmě mohou být venku pouze do té doby, dokud si hrají a pobíhají. Jakmile začnou uléhat ke spánku, je nutné je okamžitě přenést zase pěkně domů, do teplého pelíšku. Pravidelné venčení je důležité pro jejich zdravý vývoj, jak po stránce tělesné, tak duševní. Štěňátka jsou pochopitelně i otužilejší. Navíc od 4. týdne začíná fáze socializace a proto je nutné, aby štěňata měla co nejvíce vjemů všeho druhu. Udává se, že socializace probíhá od 4. do 16. týdne věku. Je to velice důležité období v životě každého psíka. Záleží tedy již na chovateli, jak moc se štěňatům věnuje, co vše je schopen vymyslet a udělat pro zdárný vývoj malých kulíšků. Pokud nemá čas a možnosti nebo se jednoduše nechce štěňatům dostatečně věnovat, je lepší, když odejdou do nových domovů co nejdříve, tedy již po dokončení 7. týdne života. Pokud ale chovatele práce se štěňaty těší, baví a má dostatek času, jeví se mi jako optimální doba předání štěňat majitelům mezi 9. a 10. týdnem věku. Pak výchova v rodinné smečce končí a je už jen a jen na novém majiteli, jak moc se bude svému novému malému kamarádovi věnovat. Čas štěňatům rychle běží a každý ztracený den nebo dokonce týden, kdy se štěněti nevěnujeme, je nevratně pryč. Štěně, které zůstane sedět doma na sebevětší zahradě bez možnosti kontaktu s cizími psy, dalšími zvířaty, lidmi, dětmi, zvuky, různými prostředími, dopravními prostředky atd., se nemá šanci plně rozvinout. Pes se sám nevychová. Ba ani smečka ho nevychová. Je to tedy pouze na nás, co ze svého psa dokážeme vychovat. A protože si mnozí třeba nevíme tak úplně rady se svým štěnětem, navštěvujeme všelijaké psí školky a kurzy psího společenského chování, letní výcvikové tábory apod. Je to prima, protože se učíme všichni, my i psíci, poznáváme různé možnosti a talenty svých mazlíčků,  nové lidi a mnohdy i zajímavá místa naší vlasti. Shrnuto, aktivní život se psem je prima.

Chůvička Cácorka se svými svěřenci.

Několik pokusů o portréty Irmiček.

Nejlépe se fotí štěňátka znavená hrou nebo spící.

Výlety ven pokračují se stále větší intenzitou. Pondělí a úterý 10. a 11.3.2008.
Tím pádem máme v bedně pěkně čisto. Irmičky už ví, že kakat je lepší venku. Několikrát za den je tedy vynášíme na zahradu. Tam dostanou občas i pekáč s nějakou tou dobrotou a kostičky k okusování. Ale hlavně je tam zábava. Každým dnem se Irmičky vydávají na svých průzkumných cestách dál a dál po zahradě. Volně pobíhají a hrají si až do úplného vyčerpání. Jakmile se začnou ukládat ke spánku, odnášíme je zpět do jejich pelíšku. Tím je stále jejich prostorná porodní bedna.
Od minulého týdne k nám jezdí návštěvy, takže vzrušení a poznání pro štěňata je denně víc než dost.
Autorkou části níže uvedených fotek je naše milá kamarádka Míša Koňáková. Děkujeme, Míšo!

S maminkou Almičkou.

S chůvičkami Žofinkou a Cácorkou.


S chůvičkou Iris.
Iris pojala svou roli rozverně. Ze štěňátek je nadšená a okamžitě je začala vyzývat ke hře. Trochu bláznivé hře, až jsem jí musela malinko domlouvat. Iris je chytrá a záhy pochopila, že ti mrňouskové ještě jejím dlouhým nohám nestačí a přizpůsobila se jejich možnostem. A hrála si s nimi opravdu pěkně a na Irmičkách bylo vidět, že je tahle nová tetka baví.


Ve středu 12.3. Irmičky slavily. Je jim přesně 5 týdnů. Ó, jak ty dny rychle běží!
Na náš oblíbený aspikový dort jsou Irmičky ještě příliš malé a tak dostaly na oslavu čerstvé syrové hovězí a telecí kosti. Vrhly se na ně jako o závod. A jak je dobrým zvykem, hodovaly všichny leonky.
Dlouhou dobu byla u nás nejlakomější Bora. Ta si natahala kosti na hromadu, jednu s chutí okusovala a po očku sledovala ostatní holky, jak jí závidí a přemýšlí, jak na ní vyzrát a kosti jí ukrást. Ale Bora se nikdy nedala a musela jsem zasáhnout já, kosti jí odebrat a rozdělit všem. Před nějakou dobou žezlo lakomé Barči, jak já říkám, převzala Almička. Ta teď dělá hromady kostí, dokonce jsou i pokusy někam něco zahrabat, ale nikdy neunikne pohledu nějakého páru očí, takže buď kost zase odnese nebo jí někdo vyhrabe a ukradne. No, lakomci to nemají na světě lehké. Ale se štěňátky se Almička dělit umí. Dokonce jim je ochotná dát všechno, co sní sama.